,
Ondi
„Protože když někdo vstane z mrtvých jeho tělo ožije potom tu logicky není mrtvé tělo. Jiná možnost jak tohoto dosáhnout i s pohledu kriminalistiky neexistuje.“
Ty bys byl opravdu výborný kriminalista. Počkal bych si, až budeš ve službě, vykradl ti byt – a ty bys to jako případ odložil se závěrem, že neexistuje jiná možnost, než že ty věci vstaly z mrtvých a odešly. Že je někdo mohl odnést, to je přece nesmysl, že jo?
Nejen z pohledu kriminalistiky, ale hlavně z pohledu medicíny.
Ty biblické příběhy o zázračném uzdravení a o vstání z mrtvých jsou
jen dodatečně vyšperkované příhody o nějakém simulantovi, nebo o
(vzácné) hluboké mdlobě. Teda nehledě na fakt, že v Orientu musel být
umrlec pohřben ještě v den smrti. Exitus byl v bilických dobách
prohlášen, když se dotyčný nehýbal a neodpovídal na otázky.
( Dodatek : Lidé po mozkové příhodě s několikaminutovou zástavou
zásobování mozku okysličující krví a cukrem je nenávratně poškozen. Ty
přímo "pohádkové" příběhy o tom, jak při pohřbu zaklepala jednodenní
"mrtvola" zevnitř na rakev a po otevření rakve vstala a odešla domů je jen
následkem neschopnosti laika vystavujícího úmrtní list. V předminulém
století si lidé nechávali do rakve zamontovat táhlo spojené se zvonkem na
náhrobku, aby si mohli v případu "probuzení" přivolali pomoc, ti
bojácnější si do závěti připsali, že před uložením do rakve musí
lékař propíchnout jejich srdce. Poslední to obrana proti nedočkavým
dědicům. 
)
