Děti se samy od sebe naučily bibli a modlitby jako očenáš?
Ne, dětem (zaostalých rodičů) se od mala vštěpovaly do hlaviček
andělíčci, Ježíškové, čerti a jejich šéf bůh.
Nežil jsem ve vzduchoprázdnu a už vůbec ne v dětství na katolickém
Slovácku. I jedna má prateta se pokoušela mne naučit "andělíčku, můj
strážníčku". Matně si vzpomínám že tu tetu pak můj děda, její bratr,
"vyhodil" z baráku, protože nám spílala do neznabohů a do pohanů. Také
jsem kolikrát přemýšlel nad tím, proč byl děda takový ateista a
antikomunista. Faktem je, že měl přísnou katolickou výchovu a byl přijat
(na doporučení lokálního kněze) do knežského semináře. Tam pobyl jen
tak dva roky, než byl povolán na frontu rozkazem jeho veličenstva Franze
Josefa z milosti boží císařem římským. Tak si prožil děda i nelidskou
válku na italské frontě (proti katolickému králi, asi Umberto II.) v
Dolomitech jako horský dělostřelec. Z celé kumpanie přežilo jen pár
lidí.
Náhodou si vzpomínám, to mi bylo tak 6,5 roků, kdy mi o vánocích
prozradil venku na zasněžené ulici jeden starší kluk, že Ježíšek
neexistuje, že dárky dávají pod stromeček rodiče. Možná jsem přišel
domů s brekotem, nevím. Byla to doba, kdy máma každej den brečela, protože
nám zavřeli tátu (politický rozsudek) a třeli jsme bídu s nouzí, v bytě
byla mrazárna, protože nebyly prachy na topivo, nehledě na to, že uhlí byl
v ČSR absolutní nedostatek a plaménky v troubě na plyn skomíraly a
zhasínaly. Máma sehnala trochu denaturáku a tak vařila na kroupy na lihovém
vařiči. Na jaře byl pak (po půl roce) otec omilostněn.