,
Děti se samy od sebe naučily bibli a modlitby jako očenáš?
Ne, dětem (zaostalých rodičů) se od mala vštěpovaly do hlaviček
andělíčci, Ježíškové, čerti a jejich šéf bůh.
Nežil jsem ve vzduchoprázdnu a už vůbec ne v dětství na katolickém Slovácku. I jedna má prateta se pokoušela mne naučit "andělíčku, můj strážníčku". Matně si vzpomínám že tu tetu pak můj děda, její bratr, "vyhodil" z baráku, protože nám spílala do neznabohů a do pohanů. Také jsem kolikrát přemýšlel nad tím, proč byl děda takový ateista a antikomunista. Faktem je, že měl přísnou katolickou výchovu a byl přijat (na doporučení lokálního kněze) do knežského semináře. Tam pobyl jen tak dva roky, než byl povolán na frontu rozkazem jeho veličenstva Franze Josefa z milosti boží císařem římským. Tak si prožil děda i nelidskou válku na italské frontě (proti katolickému králi, asi Umberto II.) v Dolomitech jako horský dělostřelec. Z celé kumpanie přežilo jen pár lidí.
Náhodou si vzpomínám, to mi bylo tak 6,5 roků, kdy mi o vánocích prozradil venku na zasněžené ulici jeden starší kluk, že Ježíšek neexistuje, že dárky dávají pod stromeček rodiče. Možná jsem přišel domů s brekotem, nevím. Byla to doba, kdy máma každej den brečela, protože nám zavřeli tátu (politický rozsudek) a třeli jsme bídu s nouzí, v bytě byla mrazárna, protože nebyly prachy na topivo, nehledě na to, že uhlí byl v ČSR absolutní nedostatek a plaménky v troubě na plyn skomíraly a zhasínaly. Máma sehnala trochu denaturáku a tak vařila na kroupy na lihovém vařiči. Na jaře byl pak (po půl roce) otec omilostněn.
