Jinak se jen trochu vrátím k tvé otázce - jakým intelektuálním
postupem jsem dospěl k takovým (tedy zřejmě ateistickým) závěrům.
Obecně řečeno jsem je přece uvedl - racionální úsudek, logická úvaha a
kritické myšlení jsou přece ty nejzákladnější intelektuální způsoby,
jak si vytvořit svůj vlastní názor na svět. Mimo jiné i na základě
vlastních zkušeností a jejich srovnáním s poznatky ostatních lidí.
Domnívám se, že iracionálno a nadpřirozeno spojené s vírou v ně mezi
intelektuální zůsoby vnímání světa nepatří. Tím nijak nepopírám
někdy opravdu důležité instinkty, reflexy, intuici i svědomí. I ty ale
většinou souvisí s poznáním a zkušeností. Na často proměnlivých
emocích a pocitech bych svůj celkový pohled na svět nestavěl.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
