,
Takže jsme se dostali od reálných subjektivních prožitků a dojmů ze zcela neznámých příčín k vymyšlení Boha (při odmítnutí, nebo spíš iracionální ignoraci, jakéhokoli jiného, racionálního důvodu), tedy určité fantazii, přisouzení jí vlastností a zásluh, za které má člověk být Bohu do smrti neskonale vděčen, a tento od A po Ž smyšlený subjekt se současně stává podkladem pro ideologii náboženství.
Jestli by nestačilo konstatovat, že "Bůh" je vlastně jen určitý morální koncept, vymylený lidmi, založený na jejich tisíciletých zkušenostech, rázem by ubylo i problémů s případnou změnou toho konceptu na zákaldě nových poznatků.
Jakmile jste ale z Boha udělali "věčného prvotního bez příčiny stvořitele života", sami jste se dostali do takových vnitřních rozporů, že z oho v podstatě není úniku, ne ve světle současného poznání.
1