Jj
Asi "takové" :
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest
poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel
zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje.
Jestli nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám
předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije
rodina hotelového portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od
přírody neobyčejně malé, 12letý měří 80 cm a 19letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: ‚V rodině našeho
portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.‘
Já říkám: ‚Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pigmej je látka, kterou má člověk pod
kůží a tvoří se z ní pihy.‘
Já říkám: ‚To je pigment.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pigment je to, na co psali staří
Římané.‘
Já říkám: ‚To je pergamen!‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚pergamen je, když básník začne něco psát,
a pak to nedokončí…‘
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl
si odevzdaně do křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je
zralá pro blázinec… Tedy – moje žena: ‚Miláčku, koukni se, co zde
stojí.‘
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: ‚Slunečník kabelky
byl učitelkou pasáka 15.‚
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: ‚Ale miláčku, to je
francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La Marquise de Pompadour
est la Maitresse de Louis XV.
To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.‚
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚to musíš překládat doslovně: La Marquise =
slunečník, Pompadour = kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák
15. Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro
svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.‘
Já říkám: ‚Ty myslíš lektora.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚lektor byl antický řecký hrdina.‘
Já říkám: ‚To byl Hektor a ten byl z Tróje.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚Hektor je plošná míra.‘
Já říkám: ‚To je hektar!‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚hektar je nápoj bohů.‘
Já říkám: ‚To je nektar.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚Nektar je řeka v jižním Německu.‘
Já říkám: ‚To je Neckar.‘
Moje žena: ‚Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru,
kterou jsme nedávno zpívali jako duo.‘
Já říkám: ‚Tomu se říká duet.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚duet je, když mají dva muži souboj se
šavlí.‘
Já říkám: ‚To je duel.‘
‚Ne,‘ říká moje žena, ‚duel je díra v hoře, kterou projíždí
vlak…‘
A dál, pane soudce – dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu
jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel: „Osvobozen,
já bych ji umlátil už u Hektora.“