,
ad soucet:
.."Jak rozpoznáš iluzi od skutečnosti, když neznáš, jaká ta
skutečnost je?"..
na diferencovani mezi realnymi a iluzornimi jevy pouzivam prislusnou metodologii
a drzim se zasad vychazejicich z teorie poznani - jelikoz predpokladam, ze te
takova odpoved asi moc "neuspokoji", tak navzdory riziku meho vykoledovani si
"obvineni" z redukcionalismu, k tvemu prispevku poznamenam neco trochu jineho,
kdyz uz je zde opet diskutovana osobni zkusenost..
pochopeni naseho vlastniho psychologickeho usporadani/myslenkovych pochodu je
bezesporu nejzasadnejsim/nejobtiznejsim problemem, kteremu veda celi - nikoliv
nahodou bylo dosazeno mensiho pokroku v porozumeni mysli nez v porozumeni zbytku
vesmiru - jelikoz vsak k nasi mysli mame instantni introspektivni pristup, lide
si paradoxne mohou myslet, ze by mu melo byt rozumeno.. ostatne i Descartes
udelal z introspektivni "jistoty" zaklad vedeni - ackoliv vsak neuroveda o mozku
odhaluje, ze mysl neni o nic vice ucelove rizeny system nez cokoli jineho v
prirode, presto jsou lide pri obdobnych uvahach jakoby v neustalem pohlceni
smyslem, ktere vychazi z humanitnich ved - jedna se o pozadavek interpretacniho
porozumeni.. po disciplinach proto chteji, aby vysvetlovaly
myslenky/artefakty/akce/udalosti z hlediska jejich vyznamu - de facto se
jedna o soucast neukojitelneho hladu po "pribezich se zapletkami" - lidstvo na
nich "trva" jiz od doby, kdy z nas evoluce pred stovkami tisic let udelala
konspiracni teoretiky.. pro lidi je proste charakteristicke videt motivy skoro
vsude a moment uspokojeni nasi zvidavost prichazi povetsinou az ve chvili, kdy
se dozvime vyznam veci ci jejich ucelu - ackoliv se da v kolokvialnim slova
smyslu konstatovat, ze prirodni zakony jsou vetsinou nadcasove "matematicke"
pravdy, v nichz cile ci motivace nehraji vubec zadnou roli, spousta lidi ma
presto stale problem "zabalit" svou mysl kolem fyziky a chemie.. popisy
prirodnich zakonu za pomoci vedeckych teorii bez "zapletek a rozuzleni" sice
logicky nemohou uspokojit onu poptavku po fabulovanych narativech, ktere ja
osobne vnimam jakozto prekazku v pochopeni nami zite reality a tedy i pokroku,
ale jestlize na druhou stranu vime, ze verit v nadprirozeno je naprosto
prirozene, coz potvrzuji evolucni antropologove kuprikladu i na zaklade vyzkumu
kognitivni adaptace, neni prece vubec zapotrebi nadprirozenych bytosti k tomu,
aby vysvetlily, proc v ne tolik lidi veri - na to bohate staci prirozene
evolucni procesy.. muzes tedy prosim priblizit, jak si to myslel, kdyz si psal o
"představách, které si vytváříme a bereme jako skutečnost"?
proste nechapu samotny duvod vytvareni si predstavy o necem, co jakozto atheista
pritom povazuji za iluzorni ci imaginarni
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
