člověk není člověkm podle centimetrů. ale podle vývoje lidských
atributů. po oplození vznikne jen shluk specifických buněk, které
někteří, vč. církve, považují již za člověka s argumntací, že z toho
shluku nic jiného vyrůst nemůže. což není úplně pravda, naprosá
většina oploděnných vajíček, uvádí se až 70 %, se např. neuhnízdí
nebo zhyne jinak a žádný člověk se nekoná. nebo se vyvinou těžká
poškození, což sice "zajisyí" narození člověka, ale nikoli lidského
života.
Další považují za vznik člověka až když se mu vyvine nervová soustava,
začne tlouct srdce, začne vrásnit mozek, ap. Prostě podle jednoznačně
lidských atributů toho shluku buněk - atributů, které dělají člověka
člověkem a život životem.
Další pak považují za vznik života až okamžik, kdy je dítě schopno
"vlastního samostatného života", tedy v podstatě od narození.
Z hlediska práva pak je to komplikováno ještě argumentací, že před
narozením dítěte se střetávají práva plodu a práva matky, přičemž
plod je právě až do narození jednoznačně součástí těla matky a ta má
podle většiny právních úprav právo se svým tělem nakládat podle své
vůle.
Čili celá tahle problematika je o dost složitější, než jak se některým
buzerantům jeví - když budeš chtít hájit práva "shluku buněk", budeš
pžekračovat práva matky/ženy.
Za mne osobně by tohle měla být ČISTĚ ZÁEŽITOST MATKY, ať se na to
díváme kdokoli. Nejsrandovnější pak je, když se do toho serou primárně
chlapi z církve. Je to právě ta arogance, se kterou cirkev kdysi zkoušela
řídit komplet svět všech.
Ale běda, kdyby chtěl někdo něco určovat hodnostářům církve, že? A ani
by to nemuselo být o vyřezání slepáku nebo vnucení obřízky.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení