Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Při snaze o osvětlení počátku náboženství si lze vystačit i s vysvětlením, že si lidi ty různé nadpř. bytosti vyfantazírovali z dlouhé chvíle večer u táboráku, jak tu před časem navrhoval Ondi. Jde jenom o to, jestli to vysvětlení dává smysl a jaké jsou pro něj podklady či dokonce doklady. Psychologie se však nemusí zastavovat jenom u pouhého popisu lidských tendencí (teleologická zaujatost či karteziánský dualismus), nýbrž může se tázat po tom, jak k nim vlastně člověk přišel - a nejen tedy psychologie, ale celá věda o náboženství, která se nicméně podle toho, co je mi známo, těmito otázkami skutečně zabývá (a do takovéto hloubky jde i ten psychologický výklad náboženství, který jsem tu nadnesl). Existuje např. v religionistice snaha vysvětlit, proč podoba náboženství konkrétního národa byla zrovna taková a ne jiná, proč některé nadpř. bytosti byli mužského rodu a jiné ženského, proč jim byli připisovány jejich atributy, proč se některé motivy v různých náb. systémech opakují apod. Z takovéhoto výzkumu se podle mě dá daleko lépe pochopit, jak to náboženství vlastně vzniklo, poněvadž se dá při něm objevit celá řada různých souvislostí, které pak mohou ukazovat určitým směrem.

Psychologické, resp. vědecké výklady vždycky musí být kritické vůči odkazům na nadpřirozenost, ať už čehokoli. To už se samotné podstaty vědeckého přístupu. Tady by asi chtělo se křesťanů zeptat, co tím "nadpřirozeným setkáním" přesně myslí a proč si to myslí.

Aby bylo jasno, nepsal jsem o Bohu jako o obrazu našeho já, nýbrž o náboženství jako o obrazu lidské psychiky. Náboženství není pouze Bůh a psychika není jen "já" - Bůh je pouze jeden z prvků vyskytuvších se v náboženství, stejně jako "já" je pouze jedna z psychických komponent. A to mimochodem komponenta, která v psýché vždycky nebyla přítomna, nýbrž má nějaký historický počátek, čímž se dostávám ke tvé závěrečné otázce. Před vznikem "já" je veškerá psychická aktivita spontánní, vše řídí příroda, a taková bytost je vnitřně soudržná, jednotná - může sice docházet ke konfliktu pudů (např. mezi pudem mateřským a sebezáchovy), ty jsou ale prožívány na nevědomé rovině a vyřeší je sama příroda tím, že se bytost jednoduše zachová podle toho pudu, který je silnější. Bytost je tak v jednotě se sebou (s přírodou), o vše se postará příroda. Nabytím vědomí do té míry, že vzniká autonomní "já", vzniká druhý psychický systém, na jehož bedrech spočívá rozhodování o jednání a směřování bytosti, čímž se začnou objevovat i mj. ambice a odpovědnost, do té doby neznámé kvality. Najednou tu tedy máme druhý řídící prvek, který tomu původnímu odebral část jeho "agendy" a může mu konkurovat a jednat proti jeho tendencím, což se i nevyhnutelně děje díky nárůstu pocitu důležitosti u "já". Začne tak docházet k různým konfliktům (které mají své vyjádření např. v rozladěnosti či komplexech) i větší či menší rozštěpenosti mezi různými psychickými funkcemi (jež se nově objevili v důsledku nárůstu komplexnosti psýché), jako třeba když člověk touží dosáhnout něčeho, co z morálního, racionálního či jiného hlediska považuje za nepřípustné. Původní jednota bytosti se sebou samou, s přírodou je fuč a člověk se nachází v neutěšeném stavu, s tím, že někdy je to "lepší" a někdy "horší". Cestu k obnovení oné předvědomé jednoty, už ovšem na vědomé úrovni, podle všeho představuje právě náboženství. Koneckonců má se za to, že slovo religion (náboženství) bylo odvozeno ze slova religare, znovuspojit, nebo relegere, něco opakovat a pečlivě konat nebo dbát (ve smyslu svědomitého uctívání božského).
Pokud by ses ptal, kde je ale ten Bůh, pak lze odkázat na texty Starého zákona, v němž je Bůh vykreslen jako hybatel nejen fyzikálního, ale i biologického dění. V užším smyslu lze Boha ztotožnit s určitou základní komponentou psýché, o níž se tradičně referuje jako o podstatě (novodobě jako o Zdroji).

Dává smysl. Protože pro něj jsou podklady.

Lidé si kdysi dáááávno vymysleli u táboráku po úspěšném ulovení mamuta také vodníky, duchy, rarášky, Sněhurku, lampu s džinem pro Aladina ... a také bohy.
Nebyla TV, nebyla kina, hospody ještě taky ne, lidi se nudili a vymýšleli si figurky pro zábavu a potěchu. Takže se se svým bohem těš, povídej si s ním, teda jestli jsi už odložil medvídka.

no jistě, tak jako si pro zábavu a potěchu vymýšlíš ty teď

Ty si opravdu myslíš, že fantazii objevili lidé až kvůli sepsání monoteistické příručky zvané biblí?

Pochopitelně má každé zvíře něco jako řeč, ktereou se domlouvá s jinými zvířaty. Může to být i bučení a kvokání. No a naši dávní předkové kdysi také jen chrochtali či řvali (do dálky) nějaké slabiky, jako varování před jeskynním medvědem, nebo šavlozubým tygrem.

Evoluce nestojí a tak se vyvíjí i řeč. Někdy byla už natolik vyvinutá, že dokázala vyjádřit i vlastní myšlenky, nebo popsat něco abstraktního. Zkrátka někdo kdysi dávno vymyslel vodníky, duchy a bohy.

Problémem pro nás je, že o tom kdy došlo až na bohy, můžem jen spekulovat. Asi to bylo už před vynálezem symbolických značek (hieroglyfů). Existují spekulace, že jeskynní malby, datované na stáří dvaceti tisíciletí, mohly být výzdobou nějaké kultovní místnosti .. a to by mohl být start nějakých duchů a bohů.

To si opravdu nemyslím. Stejně jako si nemyslím, že ty jsi objevil fantazii až kvůli sepsání vysvětlení vzniku náboženství.

Ruku na srdce, to přece dělá každý člověk a teisti jsou v tom přímo favority.

Favority jsou v tom ateisti, stačí si přečíst jejich názory na náboženství

To je fakt :-)))) my ateisti jsme optimisti, že věčící nakonec přeci jen dostanou rozum :-))))