Bohatství
předcházející kultury se prvních šest set let středověku předávalo
téměř výhradně v klášterech. Obrovský vliv klášterů si dnes
dokážeme jen stěží představit: jen těch benediktinských bylo v Evropě v
době jejich největšího rozkvětu 37 000! Navíc kamkoliv mniši přišli,
obraceli divočinu v kultivovanou zemi; zabývali se chovem dobytka a polním
hospodářstvím, pracovali vlastníma rukama, vysoušeli bažiny, čistili
lesy… Díky nim se střední Evropa stala úrodnou krajinou. Každý
benediktinský klášter byl zemědělskou školou pro celý region.
… k vrcholnému středověku a vědecko-technické revoluci
Byla to opět katolická církev, která v druhé polovině středověku
vytvořila systém univerzit. Jejich předchůdkyněmi byly katedrální školy
u významných biskupských kostelů. A pak několik staletí – až do
novověku – byla Církev hlavním, a většinou i jediným sponzorem
vzdělání – a to v míře, která nemá nikdy předtím obdobu. Historikové
žasnou, jak byla intelektuální debata na středověkých univerzitách
svobodná a neomezená. To vše – sponzorováno Církví – poskytlo rámec
vědecké revoluci na Západě. Dnes již jen málokdo ví, kolik je mezi
zakladateli různých vědních oborů katolických kněží.