Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

vyhlašuji hlod týdne: "Dnes se raduje křesťanská maminka, když jí umře dítě, protože je přesvědčena že je její dítě v nebi a nemusí vstávat ráno do školy a psát domácí úkoly. A také nezlobí rodiče."

S toho vyplývá, že ateistická maminka se s toho zblázní a odvezou ji do blázince.

To jsi zase vydedukoval prdelí jak, ty vole pobožná? :-))))
Ateistická maminka to prostě vezme jak to je : zemřelo jí dítě. Po období žalu a smutku nad tou ztrátou nejlépe udělat si další, pokud to jde.

to není pravda. Moje ateistická maminka prokplakala celý život. Já jsem její druhé dítě, a pamatuji si moc dobře jaké to bylo když bratr umřel. Plakalo se po nocích, skrytě a desítky let. Terve po osmdesátce velice pomalu se balvan odvaloval ze srdce.

A co že to konkrétně na té mé reakci není pravda????

že to vezme jak to je a udělá si další. To že propláče celý život tam není vzpomenuto, i když si udělá další. Tedy neveme to jak to je. Nemá útěchu, jen bolest.

Znám dost lidí, kteří z toho nedělají vůbec žádnou vědu.
Samozřejmě smrt v 16 letech, pokud je tam vnímána nějaká vina .....
Takhle exponovaně to vnímá jen věřící a nebo nevěřící, ale s nízkým prahem emocí ... samozřejmě jak jsm sám napsal, nějakou dobu to trvá . a to může být i roky. každopádně to, že matka většinou asi nikdy nezapomene na dítě, které jí zemřelo, ale jde jen o to normálně dál žít, zapomenout a přestat plakat netřeba

IKařdopádně útěchou je to další a ta bolest přejde mezi obyčejné bolesti z jiných věcí.

PS : možná kdyby se neplakalo po nocích a skrytě, že jste to překonali mnohem dřív.

To těžko, já k bratru vztah neměla, byl těžce nemocný. Bylo mi 14 když umřel a jemu 16. Pro mě to byla úleva. Pro maminku nikoliv. Ta se trápila za jeho života i po jeho smrti. Jsem přesvědčena, že kdyby byla věřící, tak by to dala lépe.

Takže ty jsi jako ateista vůbec netuchlila. Naopak, úleva.
No a mamka - toje otázkou proč. Jestli ne té nemoci nenesla část viny? byla moc emotivní? Přesvědčení je víš na co :-))))) na uvěření v Boha :-)))

Ano, cítila se vinna za to že porodila nemocné dítě. Zdálo se jí, že koho jiného by to měla být vina? Doktora? Toho taky obviňovala, ale časem to odeznívalo. Je to těžké... kdo nezažil něco takového, nemůže to pochopit a dívá se jen zvenčí a kroutí hlavou, jak je ten truchlící hloupý.

Já nikde ni písmenem nezatáhl do hry intelekt, pouze emoční práh, sensitivitu.
Nikdi jsme nesoudil a nebudu soudit truchlícího. On jediný ví, jak to má a jak to musí prožít.
Já píši jen to, že věřící má mnohem víc důvodů (pokud je opravdu věřící a ne jen takovej ten dnešní moderní, co věří v leccos a v podstatě to je náboženskej genderismus, nebinární věřící, transvestita, hokokládoč (těch je hodně i mezi kněžími, že jo, ti musí být z trestu od boiha posraní, dá se to vůbec při zpovědi okecat, opakované, dlouhodobé klácení dětských ministrantů?????

no prostě ....

viz už jen náš místní boreček, s údajně 2 VŠ teologickými, živící se gay-pornem

ono je sice vysce pravděpodobné, že vzhledem k četnosti a sprostotě jeho lhaní i v dalších věcech zde na diksusi lže i v těchto věcech, ale je to roztomilá představa, jak si fráterník nechává nakládat řiť nějakým "prdelotrhačem" .-)))))))))))))) a po aktu si tu průrvu maže solvinou :-)))))))))))))) (nespletl jsem to :-)))))))))

Pro ty, kdo se musí potýkat s nepřízní reality, například i vdovy a sirotci po vojácích, je nabízena také psychologická pomoc lékaře, nebo faráře.
Pochopitelně to silná osobnost zvládne sama, třeba i za podpory přátel. Tohle by bylo na delší diskuzi.