,
Ondi
co nechci aby mi dělali jiní, neměla bych dělat druhým. To že se někdo jiný na mě povyšuje neznamená, že to mám dělat i já druhým, začít mohu jen u sebe a chovat se tak jak chci aby se chovali všichni...
viz kategorický imperativ Emanuela Kanta: varianta překladu - „Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“ [4]
Zastávání vlastního světonázoru a kritiku jiných nepovažuji za povyšování.
Výsměch povyšováním je. Kritika, pokud má být brána vážně, musí být podána seriózně.
