,
dovolíš - ateista se o Bohu baví max jako o možném zdroji nových informací, ... o psychice pobožných dopřát víry neuvěřitelnému.
Třeba ohledně centrální postavy křesťanství - Ježíše.
Neví se kdy se narodil, jak a kým byla oplodněna jeho matka, kdo byl otcem,
Neví se co dělal celý svůj život, neví se kdy zamřel ... ... ale ví se
každičké jeho slovo, každičký jeho skutek.
To vyžaduje křesťanskou víru v tvrzení křesťanských ideologů a
dogmatiků silnou jako trám.
No a protože jsou biblické historky neuvěřitelné a maskulinně
orientované, tak to žene feministky na barikády a bůh už není samec, ale
nějaké neutrum, které před zrcadlem formovalo z prachu Adama a z žebra Evu.
Ostatní zvířata a rostliny formoval bůh z paměti, nebo spíš z umělecké
intuice.
Co se dá dělat, jsou lidé, kteří považují bibli za přesný a věrný
popis událostí.
Takhle žijeme v schizofrenním světě, ve kterém jsou pohádky
považovány za realitu a realita za nesmysl. 
1
