Musím tvoje dětské vzpomínky trošičku poopravit: pokud jste jeli
sedačkovou lanovkou, tak jste jeli ze severu, z Trojanovic - Ráztoky na
Pustevny. Lanovka byla v té době jednosedačková. Horní stanice byla kousek
pod "poustevnami" - Jurkovičovými stavbami směrem k Ráztoce (dnes lanovka
vede asi o 100 metrů výš, takže končí za Libušínem, ta nová budova
stanice je děsběs) Pokud byla mlha tak jste ty Jurkovičovy stavby ani
neviděli - pardon - museli jste projít kolem té nejstarší, kamenné,
Šumné a šli jste po hřebeni Radhoště směrem na západ, k vrcholu.
Chodník tam dost stoupá ale jenom několik metrů, k altánu Cyrilka. Pak už
se jde po hřebeni k Radegastovi - tedy: Radegast je prvý vrcholek na hřebeni,
1106 m.n.m., socha Radegasta je pousek pod ním. Chodník klesá na 1099 m.n.m.
a pak mírně stoupá až k vrcholu Radhoště 1129 m.n.m.Tam chodíme s malými
dětmi i s kočárky
to je pohodička (Cyrilku
mineme, jinak je to vyšlapaná "dálnice" - zvlášť po včerejšku
) Ale jít tam odkudkoliv "zdola" je docela
hezký stoupák! Pak jste se museli stejnou cestou vracet, zase kolem Radegasta.
Autobus na vás čekal na straně jižní, tedy od Prostřední Bečvy. Musel to
objet přes Rožnov, protože v té době už byla cesta z Ráztoky pro autobusy
neprůjezdná. Mohly tam sice osobáky ale autobusy ne. (kvůli tomu že tam
kdysi, hned po válce, spadl plný autobus z cesty dolů) A někdy od roku 1965
tam nesmí ani osobáky, jenom dopravní obsluha. Ten Radegast, co jsi ho
viděl, nebyla pravá socha, byl to odlitek. Albín Polášek pro ni vytvořil
formu a nechal odlít ze žulové drti a betonu.Ty odlitky byly dva. Jeden
postavili na Radhošti a druhý zůstal zapomenut v nějaké zahradě v Praze,
zasypán listím a zarostlý travou, Když jej našli, nevěděli, co to je a
tak jej jako "zvíře" postavili v ZOO v Troji ale jestli tam ještě je to
nevím. Původn odlitek už na Radhošti není, je (opravený) v budově radnice
ve Frenštátě pod Radhoštěm pod schodištěm. Nahoře je socha nová,
tentokrát opravdu žulová, vytesaná sochařem Sobkem ve Lhotě u Vsetína.
Ten odlitek se totiž vlivem počasí začal rozpadat. Když jsem chodila v
Rožnově do školy, tak jsme odpoledne občas "utekly" na Radhošť. Pěšky.
Od intru jsme to měly přes chodníkem Černou Horu 9 km, stále do kopce,
převýšení 758 metrů. Když jsme byly ve formě, zvládly jsme to pod dvě
hodiny
(trénink na biatlon)
Dnes už bych tam nevyšla ani za dva dny


