,
S argumentem pro víru se to má jako s argumentem pro životní optimismus,
nebo pro důvěru (ve své instinkty, svou intuici, ve svou manželku, že mě
nepodvádí...), nebo pro naději (že se vše v dobré obrátí...): žádný
mě nenapadá. 
Přesto ale
mají optimismus, důvěra či naděje smysl a své oprávnění.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
jsou to sice pribuzne pojmy, ale s odlisnymi
vyznamy - ocekavani pozitivnich vysledku, tedy optimismus jakozto postoj i treba
navzdory aktualne se nepriznive jevicim okolnostem / pozitivni pristup vuci
vyzvam ci "neprizni osudu", je prece zcela racionalni, a to za predpokladu, ze
vychazi z reality reflektujiciho vyhodnoceni / posouzeni soucasnych okolnosti -
muze tedy oduvodnovat viru v budoucnost prinasejici pozitivni zmenu.. hluboce
zakorenena vira v tvyho neviditelnyho kamose vsak nevyzaduje konkretni dukaz,
jelikoz povetsinou zahrnuje nabozenske ci duchovni presvedceni - pripadne
"odevzdani" se "necemu vetsimu" tak jde nad ramec racionalniho uvazovani..
optimismus tenduje k zamereni se na pozitivni vyhled do budoucnosti, ale
nabozenska vira zahrnuje podstatne "sirsi" pocit duvery / viry v pritomny
okamzik 
