Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

pri slove Boh sa mi vybaví láska - absolútna, čo je nepredstaviteľné­...parciálna láska u človeka mení často dejiny, a absolútna láska je nad dejinami, hýbe Vesmírom, dáva človeku obrovskú perspektívu...

Tak hlavně, že si představíš nepředstavitelné.

chabý to rozum!

a infantilní představy

jak prosím tě absolutná láska hýbe Vesmírem ?

S duchovního hlediska když do toho nebudu dávat boha,tak síla myšlenky ta pozitivní vytváří v nás lásku a tou vysíláme ze sebe do universa na vše živé.

Vesmíru je úplně jedno co a kdo tady na tom bezvýznamném zrnku prachu dělá,na co myslí .....

Přiznám se, že asi nechápu.
Jestli míníš telepatii, tak bys měl mít aspoň znalosti o objektu příjmu tvého "vysílání".
Osobně považuji telepatii za nereálný, tedy fantastický proces, snad jako je ta "komunikace" s bohem a se zemřelými předky (kterou praktikují, podle tvrzení jonatána, miliardy lidí denně).

To je zajímavé ...
osobně jsem měl v dětství a v mládí (možná) podobný pocit, když jsem narazil na slovo "Vesmír", nebo na slovo "Galaxie". Když jsem ležel v dětství v noci na mezi, nebo při trampu pod širákem, pozděj i na noční hlídce na vojně a koukal na mléčnou dráhu a na ty spousty hvězd, tak se mi někdy i příjemně "zatočila hlava".

Jo to já taky, jako dítě jsme se starším kamarádem pozorovali hvězdy dalekohledem, co dostal k Vánocům, a když mi při tom líčil, jak jsou ty hvězdy velké a daleko a já si nato představil tu mohutnou rozlehlost vesmírného prostoru a obrovitou velikost oněch objektů, a na základě toho si uvědomil svojí prťavost, tak jsem zažil numinózní pocit (pocit posvátna).