je to divné, protože vidím tři hranolky ale když se podívám z levé strany, tak se ukazují čtyří. Při pohledu na celek jsou tři. Pokud bych ale chtěla sledovat tyto "ctyři" asi v půlce se to rozmaže a vidím opět jen tři :-))) Takže musí být tři.
je to divné, protože vidím tři hranolky ale když se podívám z levé strany, tak se ukazují čtyří. Při pohledu na celek jsou tři. Pokud bych ale chtěla sledovat tyto "ctyři" asi v půlce se to rozmaže a vidím opět jen tři :-))) Takže musí být tři.
tady třeba vidím mezi kostičkami vlnité čáry a nechápu proč. Když oči přivřu, tak jsou najednou přímé. nevím proč se vlní.
O tohle právě kráčí, o nedokonalosti našich mozků vnímat realitu nezkresleně. Lidská mysl podléhá snadno klamům. Proto potřebujem znalosti z fyziky a zdravou porci skepse, abysme nevnímali krásnou duhu po dešti jako pevný předmět, ale jako iluzi tvořenou lomem slunečního světla v milionech kapiček deště na tmavém pozadí. To je romantika kontra realita. Člověku se líbí oboje.
Také se rád nechám unést třeba dějem představení Prodané nevěsty (to je pouze jeden případ ze stovek dalších), které unese diváka do malebného prostředí jihočeské vesnice s dramatickou zápletkou a veselým zakončením.
No a myslím si, že se pobožní také nechají unést iluzí hodného a spravedlivého boha s představou věčného života v Ráji po svém strastiplném, dřinou a bezprávím naplněném životě.
V tebou uvedením případu si vezmi třeba list papíru, přilož jej na obrázek té "šachovnice" a pomalu klouzej papírem dolů a ty vlnité "čáry" jsou najednou nevlnité, nýbrž rovné a pak vlnité = iluze.