Na začátku devadesátých let tyhle 3D obrázky přitáhly moje dětičky
ze školy a společně jsme na nich "ujížděli". V roce 1992 jsem se ucházela
o místo v České pojišťovně. Sice na agenturu Vsetín ale pobočka byla v
Olomouci, tak mne vedoucí vsetínské agentury vzal do Olmíka na pohovor k
řediteli, Pan ředitel nebyl ve svém kanclu, že je u správce počítačové
sítě, tak jsme šli za ním. Správce měl na stěně obraz, na výšku, asi
90x140 cm, plný modrých skvrn. Hned mne to zaujalo. Slušně jsem se
představila řediteli i "ajťákovi" ale protože jsem stála dost bokem, na
ten obraz jsem dobře neviděla. Takže v okamžiku, kdy to už slušnost
dovolovala, jsem řekla "s dovolením" a udělala pár kroků, abych se
podívala. Všichni tři chlapi se ušklíbli, jak na obraz čumím. Viděla
jsem tři delfíny vyskakovat z moře. Chlapi se ušklíbali. Já říkám:
"Pěkné rybičky!!" Ředitel zvážněl: "Co vidíte?" Já na něj: "Tři
delfíni vyskakují z moře." Ajťák se začal řehtat: "Já vám pořád
říkám, že tam jsou delfíni! Ona je vidí!!" Protože jsem tam byla
očividně poprvé, bylo jasné, že s tím ajťákem nijak domluvená nemohu
být. Ani pan ředitel ani vedoucí agentury rybičky sice neviděli ale tím můj
vstupní pohovor končil byla jsem přijata s dokonce vyšším nástupním platem než
byla původní nabídka