Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ateisté po bohovi nechtějí jonatáne nic. Vůbec nic !!! Z jednoduchého důvodu, že ví, že pohádkové bytosti mají sílu a schopnosti jen ve světě pohádek. Ne v realitě.

Co by si ateisté, teda aspoň já osobně přál (nemohu mluvit za jiné) by bylo, aby si pobožní svého boha nechali na své intimní zážitky, teda na pojídání Slunce, nebo na komunikaci s Nebem, ale ve střízlivém stavu rozhodovali a jednali sekulárně. Neboť sekularita je jediná úspěšná cesta lidským životem. Konec konců můžeme pozorovat, že ve státech s vedoucí úlohou náboženství (s náboženskou ústavou) to jde od "desíti k pěti" a že občané odtamtud zdrhají po milionech do sekulární Evropy.

Náboženství má být bráno jako lidový obyčej, jako třeba vánoce, nebo dožínky, či Jízda králů. Nemám absolutně nic proti kostelům, modlitebnám a jiným klubovým místnostech, pakliže se kněz drží rozumného výkladu, ty triky s přeměnou vody na víno a mávání rukama se dají tolerovat, stejně tomu nevěří ani největší náboženský fanatik. Svatou zpověď katolíků též nezavrhuji, neboť má pozitivní psychosomatické účinky ... a lidé potřebují, jako Kukulín svou vrbu, někoho, komu se mohou se svými intimními strastmi svěřit.

nelze srovnávat Boha a pohádkové bytosti, protože Bůh je ve všem úplně něco jemného,
není to ani pohádková bytost. Pohádkové bytosti lze dokázat Boha nikoliv.
Bůh je s ničím nesrovnatelný i tou naší láskou se k němu jen přibližujeme.

Ty si kouzelnej, fakt.
Pohádkové bytosti lze dokázat : no tak mi dokaž červenou karkulku.
Boha dokázat nejde - ale už 14 dní tu od tebe čteme, že boha dokazuje to, že s ním už nevím kolik, 2,5 miliardy psychicky narušených lidí (vírou v Boha narušených) denodenně hovoří

ty by ses měl dát dohromady v nějakým psychiatrickým sanatoriu, nhovořit denně s bohem, ale terapeutkou na terapii a sem tam s psychiatrem.
a hlavně hodně pít.