Veškeré informace o bozích a tedy i o monobohu pocházejí z textů
napsaných, vytesaných a do hlíny vymačkaných před dlouhatánskou dobou
osobami o kterých nikdo nic neví. Mohli to být lidé nadaní kreativní
fantazií, jako spisovatelé Novověku, kteří stvořili Gullivera na cestách,
nebo Vinnetua, či Tři mušketýry. Považovat díla literátů za etalon
pravdy je postoj, který si plně zaslouží označení "pošetilý". Před
napsáním historek a představ byly nositeli informací jen lidská paměť a
ta má i svou kreativní vlastnost. Známe to "jedna paní povídala, že jiná
paní slyšela, že ...". Tohle není zdrojem ověřených informací.
No a náboženské teorie vycházejí z takovýchhle fantastických textů a
jsou dále rozvíjeny lidmi nadanými kreativní fantazií doplňující
původní strohé texty dalšími vymyšlenými drobostmi.
Takže tvůj bůh je nehmotný a tedy neviditelný. Jak "fungují" fotony a
elektrony atomů snad nemusím zmiňovat, to přece ví každý aspoň
průměrně vzdělaný člověk. Už i představa, že takový nehmotný bůh
nepodléhá v té ideologické věčnosti fyzikálním zákonům (tedy i
entropii) je přímo božsky fantastické.
To, že lidská věda dnes ještě nezná se 100% jistotou detaily o
atomárních silách, nebo o kvatové mechanice, jsou "bílá místa" v lidském
vědění. Ta mohou být po nějaké době "vybarvena" a nebo zůstanou po dobu
našeho biologického druhu "bílá". To neopravňuje nikoho, ta "bílá místa"
zahnojit výmysly. Bohové a duchové jsou takovými výmysly, které lze
označit za účelové pracovní (náboženské) hypotézy na ohlupování
nevzdělaného davu.
Určitou roli pro tenhle neutěšený stav ideologií hraje lidská
netrpělivost a potřeba naslouchat krásným pohádkám. No a pohádky o bohu
připadají spoustě lidí krásné. Ta ničím nepodložená tvrzení, třeba
ta o posmrtném životě, uspokojí onu netrpělivou zvědavost lidí co bude po
jejich smrti.
Uznávám ale i pravidlo "nejen chlebem je člověk živ", takže vím, že
spousta lidí potřebuje i zábavu, třeba tu náboženskou zábavu, jako jiní
fotbal, nebo válku.