Všichni občané jednoho státu podléhají státní jurisdikci a musí
akceprovat státní ústavu, nezávisle na nacionalitě.
V Česku je úředním jakykem Čeština, na NZ angličtina, v rusácku ruština
a na Ukraině ukrainština. Státní úředníci i policisté a vojáci musí
úřední řeč ovládat. Jestli ji neovládají, musí se ji naučit a složit
státní zkoušky. I tohle byl požadavek vlády nové ČSR po jejím vzniku,
což znamenalo pro sudetské Němce na vedoucích pozicích průmyslu a ve
státní službě značnou zátěž a důvod k protestům a k nepokojům.
Příklad: V Rakousku je úřední řečí němčina, ovšem v Korutanech také slovinština (paralelně). V Jižních Tyrolích také žile spousta lidí cítících se být Tyroláky, tedy lidmi německé národnosti. Ti radikálnější mezi nimi požadovali připojení Jižních Tyrol k Rakousku. Rakouský stát Vorarlberg má separatisty požadující připojení Vorarlbergu ke Švýcarsku.
Zkrátka každý stát s různými národnostmi má problémy s "horkokrevnými " separatisty. A ty národnostní hranice jdou kolikrát i rodinami. Tyhle problémy se mají řešit mírovou cestou a ne ničením a vražděním. Ozbrojený separatista je zločinec.