,
„….ľudská realistická myseľ (bez Boha) nedokáže ísť ďalej, ako vznik sveta a Vesmíru na základe náhody)…“
Ani lidská nerealistická mysl (s nejrůznějšími bohy včetně toho vašeho) nedokáže jít o nic dál. Jen si (bez jakéhokoliv reálného podkladu) definuje jeden krok zpátky navíc, kterému pouze věří a který ani žádná logika nevyžaduje – prostě jste ho tam dali jen proto, že tak by se vám líbilo, aby to bylo. Výsledkem je, že zatímco my říkáme, že (zatím?) nevíme jak to vzniklo, vy říkáte, že to taky nevíte, ale že to určitě udělal váš bůh protože tomu věříte.
„… nedokáže ani vytvoriť niečo rozumnejšie, čo sa týka len kúska pravdy o svete a Vesmíre, organizovanosti, kontrole, účele a cieľu života…“
Něco rozumnějšího? Jediné rozumné závěry jsou ty, které lze ověřovat a prověřovat, než jim začnu důvěřovat. A můžu to pro jistotu dělat i potom, abych se třeba nějaké té už nabyté pomýlené důvěry zbavil. Pokud něco můžu přijmout pouze prostřednictvím víry, nemůžu si nikdy být jist, jestli tím nepřijmu (nebo jsem už nepřijal) nějaký nesmysl. Protože uvěření bez možnosti ověření nenabízí cestu z takového omylu ven. Tvé „poznávání pravdy skrz víru“ je jen prázdná fráze přesvědčující ovečky, že za ovčákovou ohradou je všechno fuj a netřeba se tam dívat. A že pravdu o světe poznají skrz víru, že je celá v té ohradě.
1
