„veda … na mnohé veci a javy neodpovedá- a nikdy neodpovie, len
tvorí hypotézy, teórie, ktoré sú často ďaleko od dôkazu...- tam
nastupuje (pre ďalšie pochopenie vecí) viera…“
Víra nenastupuje pro další pochopení věcí. Ta
nastupuje naopak proto, aby se ti, kteří fakt chybějícího vědění a
pochopení nejsou schopni unést, nemuseli znepokojovat. Pokud je u tebe víra
pokračováním vědy tam, kam nedosáhne, pak bys musel akceptovat, že se to
týká jakékoliv víry. A tedy že o základních principech světa existuje
tolik pravd, kolik je o nich různých věr.
„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co
doufáme…“
No právě, a to je ten problém. Spolehnout se na to, v co doufáme, bez
ohledu na skutečnost. Ty prostě považuješ za správnější, když nejsou
žádné možnosti, jak stav věcí opravdu zjistit, přijmout jako pravdu, že
je to tak, jak doufáš, aby to bylo, než jednoduše přiznat,
že nevíš, jak to je.
„Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny
světy…“
Ne, ve víře se nechápe, ve víře se věří, proto je to víra.
Problém tvé argumentace je stále stejný: Všechno, čím se tu oháníš,
je pravda jen tehdy, pokud tvůj bůh opravdu existuje. Pokud chceš logicky
dojít k tomu, že opravdu existuje, nemůžeš z toho, že
existuje, vycházet. A to tu pořád dokolečka předvádíš.
Jediné, co tu dokazuješ každému, kdo tvou víru nesdílí, je, že
jestliže existuje bůh, pak bůh existuje. A to se týká i
veškerých tvých odkazů na vědu.