Ten věčný koloběh proměn, života a vědomí může mít smysl takový,
jaký mu dáme. Je to možnost prožít něco krásného, být užitečný svým
blízkým, prožívat radost z úspěchů a nových objevů, ze vzájemných
vztahů, přátelství nebo lásky...
Jaký smysl by to všechno mělo, kdyby existoval Bůh? K čemu poznávat,
je-li už všechno dávno známo? Nač se snažit, když je to podstatné už
dávno určeno? Trpělivě čekat na smrt, po níž přijde ráj?
Vidím to takhle - s Bohem by všechno ztratilo svůj smysl. K čemu by to
bylo?