,
Ondi
V Alpách jsem taky zažila bouřku, bylo absolutní ticho jen lehce bylo slyšet bzučení a když jsem si sundala čepici, stály mi vlasy na hlavě... poté následoval úprk dolů.
Taky jsem zažila bouřku, když jsem visela na kovovém laně. To lano taky bzučelo... a já jela dolů rychleji než blesk.
To jsou teda zážitky.
To vstávání vlasů znám, ale i z laboratoře a ze zkušebního pole. Měl
jsem tam co do činění s vysokým napětím. Nějakej ten volt mne nerozhází
. Přesto je respekt před těmi
energiemi na místě.
ty pocity jsou absolutně hrůzostrašné, takový děs. člověk běží dolů a po cestě potkává lidi, kteří stojí nebo se rozhlíží a vůbec jim nedochází co se děje. Až to pak začně kolem mlátit, jsou zaskočeni. Ale bouřka se ohlašuje.
Ano, bouřku zpravidla předchází charakteristická oblačnost.
Vzpomínám, jak jsme byli v Istrii, v kempu, tři dni za sebou odpoledne a k
večeru pořádné bouřky. A když jsme tam dozalili, tak se tam už povalovaly
trosky stanů uprchlých kempařů. Čtvrtý den jsme prchli také a sice po
tom, když dcerka málem šlápla ve stanu na škorpiona, ti se tam stahovali
před lijákem. Za bouřky
a za tmy naházeli mokré věci a stan do auta a plný plyn. A doma vytřepali z
věcí ještě jednoho škorpiona.
