Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Problém je, že ta Vaše naděje je pouhá iluze.

nádej, ktorú dáva Kristus, nie je ilúzia

Je

Je to jen a jen iluze. Ale i ta může dát životu byť jen zdánlivý smysl. Tedy těm lidem, kteří by ho jinak neměli.
Pro někoho je to aspoň útěcha. Třeba nemocným je dobré nechat naději. S věřícími je to podobné.

tak jaký dává tobě život smysl? Ono není špatné se zamyslet co to vlastně život je a k čemu se upínáme.

Správně. To slovo "myslet" je důležité a kdo myslí, tak nachází řešení otázek a problémů a nemusí papouškovat tisíckrát předžvejkané poučky.

Mně osobně třeba chvíle s vnoučaty, setkání s přáteli nebo s bývalými žáky, dobrá knížka, sportovní kroužek, který vedu, práce v obecním zastupitelstvu pro zkvalitnění života v naší vesnici, zahrada, túry v horách... a spousta jiných zájmů.
Obecně je smysl života složitější filosofická otázka. Rozhodně by ale neměl být v nějaké iluzi či falešné naději.

Ano tak je to, ale náboženští fanatici proklamují jediný smysl svých životů v umření a v nástedném odletu jejich nehmotné duše do nebíčka. A ještě se s tím vytahují.

Je to velice komplikovana otázka, zejména když je člověk konfrontován se ztrátou všech věcí (lidí a vztahů) ke kterým se upínal. Třeba všichni zemřou nebo se odstěhují. Moje máma má 95 let, vždycky byla velice aktivní a teď ji odchází zrak, sluch a špatně se jí chodí ale její mysl je pořád jasná, tedy funkční. Může se těšit žee mě třeba vidí (i když blbě), ale je pro každého velice poučné zažít odcházení starého člověka... vidět jako odcházejí možnosti a jak chátrá, a přerovnat si hodnoty. Dochovali jsme do smrti tatínka, tomu bylo málem 90 ale odešle rychle a smutně, protože ho život bez možnosti tvořit nebavil. Ale u maminky je to jiné, ta se drží i nejmenšího stébla které by ji přineslo nějakou radost. V čem je pak smysl... jak uchopit život sám, esenci Bytí protože nakonec jen tato esence (prosím brát jako metaforu) zůstává když člověk přichází o zrak, sluch a postupně hmat a jen si je vědomý vlastní existence. Vím že dívat se na jiného není totéž jako zažívat to sám. Ale tuší...

Tohle co líčíš je příroda, to jsou přírodní zákony, které nemůže ovlivnit nějaké ideologie. Ta akorát nalhává, že pilných chozením do kostela a účastí na rituálech se dá příroda oklamat, přírodní zákony obejít.

Na Zemi umírají každou sekundu tři-čtyři lidé. Někteří předčasně, někteří vlastní vinou a vlastní hloupostí.
Smrt je přirozené zakončení života.
Moje babička mi říkala, když jí bylo přes devadesát "hochu, nepřej si dožít takového stáří".

tohhle přece nikdo nerozporuje, mluvila jsem o prožitku. ale zapomeň na to, moje chyba.

A i proto si kladu otázku, tohle by snad chtěl nějaký Bůh? Moje babička se tři roky modlila každý večer, aby se už ráno neprobudila, protože pokládala svou pouť zde na světě za ukončenou.

Nevím co by měl chtít Bůh, tedy nerozumím tvému komentáři. Já mé mamince slibuji že ji nebudu oživovat a pokud bude mít štěstí, ráno se neprobudí. Takhle by to asi mělo být, nebo to vidíš jinak?

Nesedí mi, že by Bůh chtěl, aby měl člověk k stáru takové problémy. Já to viděl tak, že zkrátka nevyslyšel babiččiny modlitby. A to byla ten nejhodnější člověk, kterého jsem v životě poznal.

Jakože ji nedovolil Bůh umřít? Asi ještě neměla všecky věci uvnitř dořešené...

Kdyby neměla, nemodlila by se za smrt.

to ona nemůže vědět, hodně věcí je zasunutých hluboko v podvědomí. To co si uvědomujeme je pouhý zlomek toho o čem nevíme.

Jistě, ona to nevěděla, za to ty to víš!