do vojenskýho prostoru?
Jo. Přijeli jsme vlakem nebo busem v pátek večer, po silnicích došli co
nejhlouběji naším směrem (každé auto je v noci z dálky vidět, takže
popojít od silnice pár metrů do lesa, kam naopak ze silnice vidět není,
nebyl problém), přespali v lese a dál už jsme chodili mimo hlavní cesty, po
hřebenech kopců a tak. Bylo to liduprázdný, prostě paráda. Do
zapadlejších koutů nikdo nepřišel, natož pak večer nebo v noci, takže i
večerní ohně s kytarou… A těch hub! Nebo brusinek a borůvek nahoře na
odlesněných dopadových plochách, vzácný rostliny a živočichové…
Čistý potoky (a vůbec spousta vody – rašeliníkový mokřady, něco mezi
šumavskýma rašeliništěma a severskou tundrou), skály s vyhlídkama
dovnitř liduprázdných kopců… V zimě spousta sněhu, běžky s
bivakem…
Občas jsme na někoho narazili, ale většinou to byli místní, kteří měli
propustku a chodili třeba na houby, nebo lesáci, těm to bylo jedno, jen
řekli, že když nás chytnou vojáci, bude z toho velká pokuta. A vojáci
nás taky párkrát potkali, ale vždycky nás jen vyhodili, a jen jednou
dohlédli, že jsme fakt vojenský prostor opustili. A to vše už za komoušů.
Jen se muselo dávat bacha, jestli zrovna nebudou střelby…
To by sis dobře popovídal s tátou, ten byl taky vždycky unešenej z různých přírodních scenérií. Jako plzeňák měl prolezlý celý Západočeský kraj a tak i Brdy (to že nechodili do vojenskýho prostoru, to hádam).