KORÁN
Mohamedova utkvělá představa a ne-zlomná víra, že je poslem Božím,
pověřeným samým Bohem zvěstovat Arabům nové náboženství, pronikaly ve
stavu traumatických a extatických záchvatů při jeho „zjeveních“ do
jeho podvědomí a vyvolávaly a ovlivňovaly jeho výroky. Mohamed nehlásá
nové myšlenky, v jeho výrocích není žádný originální duch, ale celá
koncepce Koránu potvrzuje skutečnost, že vychází ze Starého a Nového
zákona, až na to, že falšuje některé příběhy a některé si vymýšlí,
což by se dalo vysvětlit tím, že znal Starý a Nový zákon povrchně.
Skutečnost, že všechny tyto rozdíly se snažily potvrdit důležitost
nového náboženství – islámu – jako konečného stupně vývoje –
přičemž je Mohamed označen jako pečeť proroků t.j. poslední prorok a z
judaismu a křesťanství e učiněn pouze vývojový mezičlánek a z Ježíše
Krista předposlední prorok, který ohlásí příchod posledního proroka
Mohameda – jasně ukazují, že nejde o neznalost, nýbrž cílevědomý
záměr.