V sousedství jsme měli rodinu, jíž zemřel "na silnici" chlapec (kolem 25 let) v autě řízeném kamarádem. Chtěl předjet traktor a přehlídl mrňavý blinkr toho traktoru za změtí konstrukce nějakého polního zařízení. Traktor odbočoval do leva na pole. Auto ta boční kolize katapultovala na pole. Nebyli připoutání. Řidič to přežil celkem nezraněn.
No a vlastní zkušenost :
Stojíme v koloně tak pětadvacet dvacet aut, na vídeňské periferii před
červenou na křižovatce, za mnou dvě auta. Koukám do zrcátka a vidím jak
se na nás řítí malé auto. Dupnul jsem na brzdu, takže ten přede mnou nic
neměl a v klidu odjel. V okamžiku nárazu mohl mít ten mladej ještě tak
60km/h. My měli pomuchlaný dveře a nárazník od zadku, ten za námi měl z
podlahy vytržené sedadlo, na kterém seděl, předek pomuchlaný od našeho
auta, zadek vražený asopoň 1/3 metru dovnitř, ten za ním měl prolomenou
karosérii, auto kratší o půl metru.
No a ti kluci, byli čtyři - ten vedle řidiče prolít předním sklem a
ležel zakrvácený v té změti plechu jako mrtvý. Vrtulník tam byl s
lékařem ve třech !!! minutách, po deseti minutách tam byla záchranka na
kolech s lékaři a po dalších deseti-patnácti minutách odjela s pacientem.
Ten vrtulník pak odlétl taky.
Už ne přímo k věci - mezi tím přijela policie, pak se čekalo skoro půl hodiny na policii vyšetřující nehodu. Foukali jsme, byly sepisovány protokoly, foceno, měřeno ... celkem to trvalo přes dvě hodiny. A pak skoro po půl roce soud, protože ten pachatel tvrdil, že za nic nemůže, že jsme byli už předtím sražení ... zkrátka lhal a nebo měl okno. Teprv po soudu pak cvakala jeho pojišťovna za škody.
