na smrad jsem si zvykla, ale ten řev :-))
na smrad jsem si zvykla, ale ten řev :-))
Na ten smrad se snad podařilo někomu, zejména silným kuřákům,
zvyknout.
Já se vracel s rodinou Maďarskem v předvečer jugoslávské války, tedy v
době, když bylo Maďarsko plné trabanrů, jak jedoucích a stojících, tak i
DDR-áky opuštěných. Ti chtěli a směřovali na západ, hranice s Rakouskem
byla částečně propustná. To bylo dvoutaktového smradu a kouře !!!. 
V té době jsem kouřil - nezvykl jsem si.
Teď cítím kouř cigarety i na 100 honů - pořád mi to vadí.

Také se tomu tabákovému odéru vyhýbám.
Zrovna nedávno, budou to tak dva roky, jsem si strčil do huby svou dýmku ...
po půl století a jen tak ze srandy... a málem se poblil. Tak jsem tu troubel,
či jak se to jmenuje protáhl dýmkovým "košťátkem" namočeným do
špiritusu, podobným tomu, jaké používají kominíci a zase uložil do
psacího stolu.
Vím, správně se používá whiskey, nebo kogňák.