Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

A jak to souvisí? Jako blbci a blbé myšlenky dokazují existenci ďábla?

Nedokazují, ale i psychoterapeuti je označují z našeptávače... provokatéry, nijak ti nepomáhají a spíše škodí.

Třeba příklad. Jssi dost tlustý a víš to, a hlas ti našeptává. ěž ssi dát ještě něco nachuť, bramborové lupínky.

Chceš si jít zacvičit a hlas ti šeptá, nikam nechoď, lehni si a pusť si televizi... Tvé racio moc dobře ví jak to má být správně, ale ta sviňa pokušitel tě vnitřně rozkládá a vede blbě, ovšem v daný moment je to příjemné.

Nevnímám to jako nějakého našeptávače. Je to podle mě můj vnitřní pocit při rozhodování mezi dvěma možnostmi.

jedna je ale rozumná, tedy to co víš že bys dělat měl a jedna je brzda neo pokušitel

Ale obě vycházejí ze mne, ne zvnějšku.

jak ze zevnějšku? tam nic není :-) Tedy je, ale nakonec jsi to ty, kdo to hodnotí a promítá svojí myslí.

Je to čistě mé rozhodnutí. Podle mně se na Boha a ďábla vymlouvají ti, kteří nechtějí za svá rozhodnutí nést odpovědnost.

To mi nedává smysl. Odpovědnost neseš i pokud podlehneš pokušení přece. Pořád je to tvé rozhodnutí, tvá odpovědnost.

Ale nenašeptává ti to žádný ďábel ani nikdo jiný. Je to jen z tebe.

Psala jsem že je to v duchu, tedy vnitřní záležitost. Kollikrát víme o máme správně dělat,a neuděláme to. A pak se vymluvíme na okolnosti.

Nebo to správné uděláme a doplatíme na to.

Co to znamená, doplatíme na to.

Myslím třeba toho novináře. Velíšek se jmenoval? Nebo jedna dívka zachránila kamarádku před pádem že skály a přitom sama spadla.

a? nevidím kam míříš. uď tedy udělala něco správně a pomohla nebo neudělala a nepomohla.

Mířím je na to, že někdy není čas při rozhodování promyslet důsledky.

takže v daný okamžik nevíme co je správně a rozhodujeme se spontánně (intuitivně) a třeba nesprávně.

Tak. Když je čas, rozhoduje rozum. Když není nastoupí intuice.

Někteří si myslí, že se tak té zodpovědnosti zbavují.

Kdo si to myslí? Myslet si to může jen dítě, to nemá zodpovědnost.

Sama píšeš, že se lidé vymlouvají. Třeba na okolnosti. Třeba matka zabila svou dceru a tvrdila, že jí to našeptal ďábel.

Třeba měla schizofrenii, v tom případě není odpovědná pro nemoc.

A třeba neměla. Podobně se přece Bush odvolával zase na Boha před rozpoutáním války.

V tom připadě je vina na okolí nebezpečného člověka, že k tragedii svojí netečností nechalo dojít. Katastrofický je současný státní systém, který není schopen nebezpečné lidi umístit do detenčních zařízeních (dřív to byly blázince).

Podobně jako v v případu ve Žďáru n. Sázavou, kde podřízla jedna bláznivá ženská studenta, okolí stálo nečinně a přihlíželo jak ten chlapec umírá. Nikdo nebyl za nečinnost (neposkytnutí pomoci) popohnán před soud a před soud se nedostali ani ti "odborníci", kteří tuto bláznivou pustili na svobodu.

Pokud se pamatuji, tak netečný nebyl ten chlapec, který se zastal spolužačky.

Neteční byli ti, kteří stáli kolem.

A to je ten ďábel??

Ne to je jen slabá vůle odolat pokušení - činnost mozku.

Za předpokladu, že jen vidíte jídlo a už máte hlad, je to jistě problém. Řešit se dá. Nemusíte ho dostat ze svého dosahu, ale bohatě bude stačit, když ho zkrátka dáte pod pult, jelikož tady platí rčení „sejde z očí, sejde z mysli.“ Zkuste i opačný způsob a vyskládejte si na linku citrony a balené vody. Když si totiž vymačkáte pár kapek do tekutiny, věřte, že vám to hlad zažene.
A TOTO JE BŮH ??

to je na mě? Podle mě ano, takhle se projevuje Bůh či to co z Boha není, dala jsem to jen jako ilustraci duchovního aspektu. Jistě stejně to funguje u věcí vážných, ale i nevážných. Stačí si trochu všímat vnitřních hnutí. Ale já jsem introvert, pro mě je to samozejmé.

blba myslenka neublizi, ublizi blby cin

Blbému činu většinou předchází blbá myšlenka.

blbému činu předchází spíš nemyšlení, tedy hloupost, nechchopnost odhadu následků.

Někdy o následcích nepřemýšlíš. Třeba když muž podlehne svůdné ženě a doma na něj čeká manželka. Věří že se to nedozví... ale už je zaseto.

Ovšem dozvědět se to opravdu nemusí. A někdy na rozmýšlení není dost času.

to nemusí, může to dopadnout dobře... manžel si to zkusí, zjistí že zas taková sláva to není a vrátí se rád ke své ženě.
Anebo mu jeho bokovka udělá peklo a nezůstane kamen na kameni. To už se tak v životě různě klikatí. Ale podvádět by se nemělo, podle desatera. Ale stejně se podvádí, jen v určitém momentu si to člověk uvědomí jako něco nesprávného. Nebo si to neuvěodmí nikdy a zdá se mu to správné že má nárok. Kdyy to ale udělala jeho žena, vyskakoval by. Tedy dvojí metr.

Já zastávám názor, že nejlepší je mít čisté svědomí. Jinak je to individuální. Jsou případy, kdy to i ten manžel toleruje. Taková tichá dohoda.

Tomu neodpovídá to, že některé zlé činy bývají promyšlené a dlouhodobě plánované.

:-)