Blbému činu většinou předchází blbá myšlenka.
blbému činu předchází spíš nemyšlení, tedy hloupost, nechchopnost odhadu následků.
Někdy o následcích nepřemýšlíš. Třeba když muž podlehne svůdné ženě a doma na něj čeká manželka. Věří že se to nedozví... ale už je zaseto.
Ovšem dozvědět se to opravdu nemusí. A někdy na rozmýšlení není dost času.
to nemusí, může to dopadnout dobře... manžel si to zkusí, zjistí že
zas taková sláva to není a vrátí se rád ke své ženě.
Anebo mu jeho bokovka udělá peklo a nezůstane kamen na kameni. To už se tak
v životě různě klikatí. Ale podvádět by se nemělo, podle desatera. Ale
stejně se podvádí, jen v určitém momentu si to člověk uvědomí jako
něco nesprávného. Nebo si to neuvěodmí nikdy a zdá se mu to správné že
má nárok. Kdyy to ale udělala jeho žena, vyskakoval by. Tedy dvojí
metr.
Já zastávám názor, že nejlepší je mít čisté svědomí. Jinak je to individuální. Jsou případy, kdy to i ten manžel toleruje. Taková tichá dohoda.
Tomu neodpovídá to, že některé zlé činy bývají promyšlené a dlouhodobě plánované.