Nevnímám to jako nějakého našeptávače. Je to podle mě můj vnitřní pocit při rozhodování mezi dvěma možnostmi.
jedna je ale rozumná, tedy to co víš že bys dělat měl a jedna je brzda neo pokušitel
jak ze zevnějšku? tam nic není :-) Tedy je, ale nakonec jsi to ty, kdo to hodnotí a promítá svojí myslí.
Je to čistě mé rozhodnutí. Podle mně se na Boha a ďábla vymlouvají ti, kteří nechtějí za svá rozhodnutí nést odpovědnost.
To mi nedává smysl. Odpovědnost neseš i pokud podlehneš pokušení přece. Pořád je to tvé rozhodnutí, tvá odpovědnost.
Psala jsem že je to v duchu, tedy vnitřní záležitost. Kollikrát víme o máme správně dělat,a neuděláme to. A pak se vymluvíme na okolnosti.
Myslím třeba toho novináře. Velíšek se jmenoval? Nebo jedna dívka zachránila kamarádku před pádem že skály a přitom sama spadla.
a? nevidím kam míříš. uď tedy udělala něco správně a pomohla nebo neudělala a nepomohla.
Mířím je na to, že někdy není čas při rozhodování promyslet důsledky.
takže v daný okamžik nevíme co je správně a rozhodujeme se spontánně (intuitivně) a třeba nesprávně.
Sama píšeš, že se lidé vymlouvají. Třeba na okolnosti. Třeba matka zabila svou dceru a tvrdila, že jí to našeptal ďábel.
A třeba neměla. Podobně se přece Bush odvolával zase na Boha před rozpoutáním války.
V tom připadě je vina na okolí nebezpečného člověka, že k tragedii svojí netečností nechalo dojít. Katastrofický je současný státní systém, který není schopen nebezpečné lidi umístit do detenčních zařízeních (dřív to byly blázince).
Podobně jako v v případu ve Žďáru n. Sázavou, kde podřízla jedna bláznivá ženská studenta, okolí stálo nečinně a přihlíželo jak ten chlapec umírá. Nikdo nebyl za nečinnost (neposkytnutí pomoci) popohnán před soud a před soud se nedostali ani ti "odborníci", kteří tuto bláznivou pustili na svobodu.
Pokud se pamatuji, tak netečný nebyl ten chlapec, který se zastal spolužačky.