Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jo, tak nějak jsem si to představoval.

Nikdo lépe nezná tebe, než li ty sám. To je pravda, jenže většina lidí potřebuje i k sebepoznání někoho, kdo se vyzná v psychologii a povede je tou cestou za tím sebepoznáním.

I když se má dítě poznat v obyčejném zrcadle, tak potřebuje od znalého vysvětlení, jak ten obraz v zrcadle vzniká. Musí si se zrcadlem (zrcátkem) experimentovat a hrát, i házet prasátka a pod.
... to je jako s tou ozvěnou v nějakém kamenolomu, z lesa, který si zasouží své jméno, žádnou ozvěnu nedostaneme. Ale to je jen tak na okraj.

Právě ta ozvěna měla být pro dítě poučení máme se ještě hodně učit od Indiánů, Sádhuů a jiných co jsou propojení s přírodou, někdy zapomínáme kým jsme a tím se vzdalujeme od celku a divime se co se kolem nás děje tý negace.Proto každý musí začít u sebe u vnitřku,psycholog ti pomůže jen z venku,ale do vnitřku nikdy neuvidí, pouze ty sám,max ti může ukázat druhý pohled jak mi tu říkala Ratka že i v duchovním světě člověk potřebuje vedení.

Evropané, Asiaté i ostatní národy z jiných kontinentů a ostrovů měli své alegorie, báje, pověsti, pranostiky ... prostě kulturu dávných předků.
Evropané měli tu smůlu, že byli spíš násilím, než dobrovolně převálcováni křesťanskou ideologií a ta vygumovala vzpomínky na dávné předky a na naši dávnou kulturu, pranostiky, moudrosti a alegorie.

Podle mne nemá smysl začít mudrovat, jak by vypadal náš svět bez diktátu křesťanské ideologie. Zajisté je třeba se čas od času ohlédnout do minulosti, aby jsme si usnadnili poznání přítomnosti. Ale plakat nad minulostí? Ne !
Čas není kolo, které by se dalo otočit zpět.

Ano to je správná cesta učí i Buddhismus, žij teď a tady,minulost je přítomnosti a budoucnost také přítomnosti,jak žijeme teď tak se v samsare zdokonalujeme, vše je zrod, stáří a smrt.