No a proč jsi vypustil od Boha to přivlastňovací zájmeno "svého":
Milovati Boha svého.
To tak dělají skoro všichni, že to přivlastňovací zájmeno "svého"
odstřihnou od Boha v tom přikázání a potom ty výsledky ale:-) které z
toho plynou :-).
No a proč jsi vypustil od Boha to přivlastňovací zájmeno "svého":
Milovati Boha svého.
To tak dělají skoro všichni, že to přivlastňovací zájmeno "svého"
odstřihnou od Boha v tom přikázání a potom ty výsledky ale:-) které z
toho plynou :-).
To že mám milovat Boha svého vyznání a ne Boha cizích vyznání, je
nepodstatný detail. 
A ty snad z toho slova „svého“ usuzuješ, že má každý věřící svého vlastního, osobního boha? Jako že kolik je věřících, tolik je i bohů?
Pokud jsi to tak nemyslela, pak přece přítomnost nebo nepřítomnost toho slova nehraje žádnou roli – věřící křesťan věří, že bůh je jen jeden, a tudíž když každý miluje svého boha, tak milují všichni téhož, svého společného.
No a pokud jsi to tak myslela, pak je tu každé silné slovo příliš slabé.
Efezským 4
6jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je
ve všech.

Tak když je ve všech, tak má každý Boha svého/svou, jak by to jinak mělo
a nebo mohlo být?