Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Jo.
Pohádky se mají brát jako takové, stvořené bůhvíkdy, bůhvíkým a bůhvíproč. Mi připadá pošetilé a i psychopatologické hledat v pohádkách nějaká "zrnka pravdy". To platí rovnou měrou jak o Sedmi trpajzlícch se Sněhurkou, jako o bilbli a jiných náboženských pohádkách. Diskuze na toto téma máme brát jako zábavu, legraci a krácení volného času. Jako inspiraci pro naše rozumné chování a jednání.

Proč napsal třeba Swift svého Gullivera na cestách , nebo Cervantes svého Dona Quijota? Proč zavedl Swift Gullivera i do říše koní, inteligentních a vzdělaných, kteří chovali němé lidi jako svá domácí zvířata? Swift tím románem o Gulliverovi na cestách kritizoval morálku a tehdejší sociální systém Anglie. A Cervantes podobně.

Tihle dva a spousta jiných autorů chtěli ukázat svým čtenářům a národům kudy vede cesta k harmonické společnosti, jako i autoři biblických povídek a pohádek. Cesta vede kritickým posouzením sociální situace a snahou o nápravu nešvarů.Akorát bible je sepsána pro lidižijící v Asii před dvěmi tisíciletími.
Se stejným popudem napsal Morus i román ideálnílidské společnosti umístěné do země Utopia. Nebyl jediným autorem, kterému ležely na srdci společenské systémy ovládané diktátory. I De Foe napsal Robinsona ze stejného důvodu. Robinson si vybudoval vlastní království a vlastní ráj, kde mu nikdo nic neporoučí, kde je Robinson svým vlastním pánem, kde nikdo nemá nad ním moc a kde ho nikdo nevykořisťuje.

Tohle platí i o románech Karla Maye, Haška, Hrabala .... Gabriela Chevaliera, Chestertona .... a milionech dalších. V jejich románech a povídkách je spousta moudrosti ... a tady se diskutuje o bibli, o svazku pohádek a příběhů z doby kamenné a bronzové. Lidstvo je už daleko za fází doby kamenné a bronzové, mělo by hledat reálné cesty k nápravě a ne setrvávat mentálně v dobách lovců mamutů.

Náš svět není ideální. Do ideálu má nekonečně daleko. Lidé by měli hledat kontruktivní řešení problémů a ne provozovat destruktivní procesy.