G1: 26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
G1: 26I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.
V souladu s tímto někdy působí otázky verš Gn 1, 26, kde Bůh mluví v množném čísle: "Učiňme člověka k obrazu našemu". Podobný výraz v množném čísle se ještě objevuje v Bibli v Genesis 3,22; Genesis 11,7 a Izajáš 6,8. Jeden z výkladů je už zmiňovaný majestátní plurál. Druhý pohled je ten, že Bůh Soudce zde oslovuje celý "nebeský dvůr", myšleno jiné nebe než to stvořené ve vesmíru -- nebe, kde sídlí Bůh s anděly a které je mimo tento vesmír. A křesťané po přečtení Nového Zákona přidávají tomuto verši další, třetí pohled: -- slovo "učiňme" bylo vyřčeno v hlubinách Boží Trojice, tam kde přebývá Otec, Syn a Duch svatý, tři různé osoby vytvářející společenství zvané Bůh.
Slova "živočich" a "živá duše" (Gn 1,21 + Gn 1,24 + Gn 1,30) jsou překladem hebrejského nepeš. Tedy duše je něco, co mají lidé společně se zvířaty. Člověk se od zvířat tedy neliší duší, ale tím, že byl stvořen jako obraz Boha (Gn 1,26-27) - jako ten, kdo má mít (a je schopen mít) s Bohem vztah, má odrážet svým charakterem vlastnosti Boha a má na zemi prosazovat plány a zájmy Boha. Lidé mají moudře "panovat" (Gn 1,28) nad zemí jako správci v domě toho, který jim svěřil někdo jiný. A tak lidé dostali vládu nad velkou částí vesmíru, ale sami byli podřízeni Vládci, který je stvořil, vymezil jim hranice a dal účel a plán jejich životu.