Pěkné, opravdu. Když jsem chodila ještě kdysi po vysokých horách, byl to pro mě způsob jak se na 100% zkoncentrovat. V ten moment byly myšlenky zcela svázané do jediného bodu a to do přítomného okamihu.
Pěkné, opravdu. Když jsem chodila ještě kdysi po vysokých horách, byl to pro mě způsob jak se na 100% zkoncentrovat. V ten moment byly myšlenky zcela svázané do jediného bodu a to do přítomného okamihu.
Osobně se koncentruji za volantem, nebo za řídítky na 100%, když to
vyžaduje situace, jinak mohu jet tak na 50%.
Na lození po žebříku, po stromech, po střeše a pod. mi stačí tak kolem
25%.
Na 100% se však koncentrovat musím, když vyvíjím programy procesorů, elektronické přístroje, když počítám jejich parametry, když obsluhuji nebezpečné přístroje, když dělám něco s třaskavinami, ...nebo když si vyndávám zadřenou třísku z prstu.
Mno, byla to spíš jen reakce na téma 100% koncentrace.
Elekronika, HW, SW, analog, digital, motory, transformátory ... teď vynikám v
důchodcovství, na 25%.
Zajisté sympaťák. Fyzici mají zpravidla zdravý přístup k životu a k prostředí.
No za volantem - to už bejvávalo - najednou jsem zjistil,že jedu jak
blázen - a připoutal jsem se rychle.
Na úseku St. Hrozenkov - Brno se už musím krotit - ale stejně se přistihnu
u toho,že jenom předjíždím a nedává pozor na tachometr.
Ano, některý dozraje dřív, jiný pozděj a ti kteří nedozrají,
nežijí dlouho ve zdraví.
Kdysi jsem jednoho vezl a ten povídá, že má radši poholdnou rychlost, auto
je tišší, pneu nekvičí v zatáčkách a když má někdo naspěch, tak mu
uvolní cestu. Rovněž je lepší dodržovat dvou sekundový odstup, i za cenu,
že se ti tam nějaký uspěchanec v máčkne. No a co, stačí si vzít tužku
a papír a spočítat kolik času se získá jízdou na limitu. Není to moc,
spíš je to zanedbatelné.
Možná že jeden takový milník v mém přístupu k tomuto tématu byl chlapec
našich sousedů, který zahynul jako spolujezdec, když chtěl řidič předjet
traktor, který odbočoval vlevo na polní cestu. Blinkr traktoru se
"schovával" kdesi za nějakým připojeným mechanizmem. Naše přítelkyně
jeho máma, prodělávala tehdy trauma zvládnutelné jen psychofarmaky a
depresivní je dodnes a je to přes dvacet let..
Mim "milníkem" byli - zvýšené pokuty a ježdění po Praze - ale teď když
jsem na Slovensku jsou to hlavně ty výšky pokut.
Pro mě to byly dvě menší havárky s mladším bratránkem na motorce,
řídil on a rád jezdil rychle.
Při jeho třetí nehodě jsem s ním naštěstí nebyl. Zabil se na poměrně
rovném, ale mokrém úseku silnice.
jo,to poutání - když sem si koupil před rokem auto ,tak mělo vypnuté to otravné pípání když není člověk připoután
dcera mi to tam pokoutně zaktivovala a ....nakonec jsem rád ,,v poslední době se v okolí událi dvě fatální nehody u kterých se následně policisté shodli že by dotyční přežili pokud by ....... byli připoutaní