,
Ondi
Slovo "energie" označuje fyzikální jednotku, která nemá ani tvar, ani korpus.
Takže kdyby byl nějakej pohádkovej bůh nádobou na energii, tak by bylo
patřičné definovat kolik energie se do něj vejde. Jedno jestli v jednotkách
J (Joule) nebo v v cal (kalorie), či ve Ws (watsekunda)m nebo dokonce ve Ve
(voltelektron). 
Láska je výraz popisující emoční vztah osoby k jiné osobě, k předmětu, ke zvířeti, tedy i k bohovi.
Kdyby se slovo bůh rovnalo slovu láska, tak by se dalo říct, že někdo pociťuje boha k rusákům.
Láska není vyjádření emočního vztahu k druhému. 
tomu se říká zamilovanost a s láskou
to nemá nic společné
...Láska není vyjádření ... Správně, začínáš chápat.
Láska je emoce, tedy speciální vztah osoby k objektu oné lásky. A tento
vztah se může utvořit k čemukoliv, třeba k vesnici, k jízdnímu kolu, k
pejskovi, k fiktivní pohádkové bytosti, jakou může být i tvůj pámbíček
....
Opačným vektorem emoce "láska" je vektor emoce "nenávist".
Ale když milovati máme Boha svého celým svým srdcem, celou svoji duší, celou svoji myslí i celou svoji silou a bližní své tak jako sebe tak objekty jsou až ti bližní.
Objekt může být kámen ale ne bližní. Bližní je osoba respektive
subjekt. 
Aha ale :
Objektivní = věcný, nestranný, neutrální, neosobní, realita existující
venku
Subjektivní = osobní, nevěcný, předpojatý, jednostranný, realita
popisovaná z vnitřního pohledu
Tak že když Boha svého tak to je subjektivní vnitřní pohled a Ti bližní jsou Ti v realitě venku
Proč by bližní nemohl být objekt? Subjekt je ten/to, co něco činí objektu. A je úplně fuk kdo/co je oním činitelem, stejně jako je jedno, komu/čemu to činí. Subjekt i objekt můžou klidně být člověk nebo šutrák, záleží jen na situaci.
To, co tu prezentuješ, je součást náboženské ideologie.
Jak v době atentátu na WTC, na kameru a mikrofon prohlásil jeden boží bojovník, ve smyslu "miluji Aláha a proroka víc, než své rodiče a své děti". Tomu říkám verbální láska k pohádkovým bytostem.
To co píšeš není láska ale zamilování. Nevěděl jsem že někteří
lidé si pletou lásku se sexem nebo se zamilováním nebo s kde čím.
Láska není v žádném případě emoce. A s emocí nemá nic společné.
Je to tvrdě racionální rozhodnutí, co budu dělat. 
„Láska není v žádném případě emoce. A s emocí nemá nic společné. Je to tvrdě racionální rozhodnutí, co budu dělat. “
V tom případě neznám laskavějšího člověka, než je Václav Klaus…
Je to tvrdě racionální rozhodnutí
To jako, že tvrdě rozhodneš, že tě děti , bůh, Ježíš musí milovat?
Každý hmotný předmět se dá měřit, tedy fyzikálně definovat.
Fyzikálně nelze definovat akorát iluze, nebo emoce
Bůh, bohyně, bohové.a bůžata jsou tedy jen iluzemi. Pochopitelně platí i
pro zbylé osazenstvo iluzorního nebe.
emocni vztah...a z ceho se sklada emocni vztah? Z niceho? co se deje v tele, tedy ve hmote, citime li lasku k nekomu, necemu ?jaky vysledek ma na hmotu, tedy na objekt nase laska?
Hmotný je i hmyz, bakterie, plísně, rostliny a kamení .... ty lásku sotva pociťují.
Láska, ale také vztek, nenávist a pod. jsou emoce, tedy stavem mentality ve vztahu k okolí v našem "velínu", tedy v mozku. Můžeme milovat i vánek, vlahý večer, nebo smažený sýr, či své boty. Popřípadě i románové a pohádkové postavy. Pochopitelně j vodníky, anděle, či bohy. Jako děti jsme si sdělovaly jakou barvu milujeme.
Či jako v Pupendu - "koho mají nejvíc rádi ?"
"Penízky !"
a malej k tomu "maminku !"
nepis mi, koho muzeme milovat , ale z ceho se sklada laska, co je jeji
podstata... 
, co je
vysledekem lasky je znamo..
Znám ženský, jak je rajcuji chlapi a jak je pozoruji v rozkroku kam
ponáší. Ženské jsou daleko vzrušivější a mají daleko bujnější
představivost než chlap. 
Kvantové částice se měřit nedají a pokud je chceme pozorovat, tak okamžitě zmizí respektive přemění na něco jiného případně se chovají jinak než kdybychom je nepozorovali. Proto se s nimi nedá udělat klasický experiment.
