Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Vyrůst strom není zas tak složité, prostě vezmeš stromek protáhneš ho květináčem s hlínou natočíš to a potom to pouštíš pozpátku. Jenže uzdravení nemocného, to už musí být ten člověk fakt uzdravený. Třeba když Ježíš namazal bláto slepému od narození na oči a on začal vidět. to už je zázrak máme tu důkaz toho, který vidí.

Ta knížka vyšla v originále v roce 1962 a týká se cest ze třicátých až padesátých let. Takovou iluzi, aby si nikdo nevšiml, že je to film (nebo hologram nebo jakýkoliv jiný záznam), jen tak neuděláš ani dneska. Natož tenkrát nějaký otrhaný indický jogín.
Vyprávění o tom, co tropil Ježíš, taky není důkaz, je to pověst. Ona vůbec věrohodnost svědectví jako důkazu je pofidérní – podívej se na různá „svědectví“ třeba z Ukrajiny…

Co tím blátem viděl ? Nahatý ženský?

Problém je, že ty zkazky o těch uzdravených jsou jen zkazky a neexistuje žádný objektivní důkaz, že se to stalo.
jen to "jedna paní povídal", nebo za ježíška jeden pán :-)))

nebo známe nějakého důvěryhodného člověka, který u toho zázraku byl? .-))) a nevíme o něm jen z doslechu (ne o tom zázraku, ale o těch, co u něj byli) .-)))

Co to vytahuješ za kraviny? Co má motivace společného s definicí zázraku? Fatimský „zázrak“ snad někoho uzdravil? A jakou motivaci tedy měl ten tvůj bůh k rozpohybování Slunce?

To bůh udělal jen proto, aby ten ateista, jak tvrdí jonatán, třepal patama 2500km2 daleko od epicentra zásraku.

Kouzelníci zase tahají králíky z klobouku, když mají hlad a chuť na králíka. Zázraky se dějí každý den. Když někdo pověsí křížek na zrcátko, tak může jezdit aniž by tankoval. Každej to dokáže, stačí jen chtít.

Jak si definici zázraku přizpůsobují věřící je nezajímavé.
A stejně primárně by se ten zázrak musel skutečně odehrát, a ne se o něm jen povídat