nezemřeli 30000 je výmysl
U mrtvých se zpravidla uvádělo, že zemřeli s covidem-19, tedy měli i
jinou nemoc. Covid ale znamenal výrazné zhoršení příznaků a často vedl
ke smrti i tam, kde by jinak proběhla léčba běžným způsobem
úspěšně.
Dvě moje známé pracují jako zdravotní sestry. Ta doba pro ně byla noční
můrou. Hlavně pacienti, kteří se dusili a veškerá pomoc byla v mnoha
případech marná.
Ano ... a má to také logiku.
Největším problémem byla epidemie pro starší lidi a pro lidi se sníženou imunitou. No a tím pádem pro přetížený zdravotnický perzonál. Jen díky masívnímu očkování se podařilo zamezit katastrofickému kolapsu zdravotnictví.
Odmítačí vakcinace mi připomínají propagátory ideologie Nové Německé Medicíny (NDM), kteří propagují ideologii, že choroby se dají vyléčit silou vlastní vůle a ten kdo umřel se prostě nepřiměl vlastní vůlí k vyléčení a je sám vinen. V hitlerovském Německu zavedli nepřímou euthanázii třeba tím, že ve starobincích a psychiatrických ústavech netopili, lidem neposkytovali léčbu a redukovali jim potraviny. Tyto oběti byly zařazeny do druhu tzv. nevhodného života (Unwertes Leben.)
Podobně jako jubilantka "matka" Tereza odměněna jak nobelovkou, tak templetonovkou, nechala umírat své oběti bez léků. Její heslo bylo "bolest je dotykem ježíška, radujte se". Jak nelidské, ale křesťanské.
Matka Tereza , narozená jako Agnes Gonxha Bojaxhiu v rodině s albánskými
kořeny. Ve svých dvanácti letech se rozhodla celý svůj život zasvětit
Bohu a šíření jeho lásky. Od roku 1938 do roku 1946 Matka Tereza učila ve
škole svaté Marie v Kalkatě, ovšem strádání a chudoba, kterou pozorovala
za zdmi školy, ji natolik trápila, že z bezpečí areálu odešla pečovat o
ty nejchudší z nejchudších do slumů Kalkaty.
I přesto, že neměla k dispozici žádné fondy, založila pod širým nebem
školu pro děti ze slumů. Brzy jí začali pomáhat dobrovolníci i
dobrovolnice a darované finance jí dopomohly k rozšiřování působnosti. V
roce 1950 obdržela rozhodnutí Svatého stolce k zahájení své vlastní
charitativní mise nazvané Misionáři lásky, jejímž primárním posláním
byla péče o lidi žijící ve slumech. Postupem času se z této mise vyvinulo
celé společenství misionářů působící po celém světě. Tito
misionáři pomáhali a pomáhají těm nejchudším lidem v afrických, v
asijských zemích, v Latinské Americe i v zemích bývalého Sovětského
svazu. Dále organizují pomoc v zemích postižených přírodními
katastrofami, ale také zakládají domy s pomocí pro lidi nakažené AIDS nebo
pro alkoholiky.
Od roku 1969 se mezinárodní organizace Misionáři lásky s více než
milionem spolupracovníků ve více než 40 zemí celého světa snaží
následovat ducha Matky Terezy, která za svou odvahu a oddanost pomoci získala
v roce 1979 Nobelovu cenu míru.