Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

není

https://www.czso.cz/csu/czso/covid-19-v-roce-2021-usmrtil-255-tisice-obyvatel-ceska

jen za rok 2021

U mrtvých se zpravidla uvádělo, že zemřeli s covidem-19, tedy měli i jinou nemoc. Covid ale znamenal výrazné zhoršení příznaků a často vedl ke smrti i tam, kde by jinak proběhla léčba běžným způsobem úspěšně.
Dvě moje známé pracují jako zdravotní sestry. Ta doba pro ně byla noční můrou. Hlavně pacienti, kteří se dusili a veškerá pomoc byla v mnoha případech marná.

Ano ... a má to také logiku.

Největším problémem byla epidemie pro starší lidi a pro lidi se sníženou imunitou. No a tím pádem pro přetížený zdravotnický perzonál. Jen díky masívnímu očkování se podařilo zamezit katastrofickému kolapsu zdravotnictví.

Odmítačí vakcinace mi připomínají propagátory ideologie Nové Německé Medicíny (NDM), kteří propagují ideologii, že choroby se dají vyléčit silou vlastní vůle a ten kdo umřel se prostě nepřiměl vlastní vůlí k vyléčení a je sám vinen. V hitlerovském Německu zavedli nepřímou euthanázii třeba tím, že ve starobincích a psychiatrických ústavech netopili, lidem neposkytovali léčbu a redukovali jim potraviny. Tyto oběti byly zařazeny do druhu tzv. nevhodného života (Unwertes Leben.)

Podobně jako jubilantka "matka" Tereza odměněna jak nobelovkou, tak templetonovkou, nechala umírat své oběti bez léků. Její heslo bylo "bolest je dotykem ježíška, radujte se". Jak nelidské, ale křesťanské.

Akorát to neřekla Tereza, ale vymyslel si to Ondi.

Matka Tereza , narozená jako Agnes Gonxha Bojaxhiu v rodině s albánskými kořeny. Ve svých dvanácti letech se rozhodla celý svůj život zasvětit Bohu a šíření jeho lásky. Od roku 1938 do roku 1946 Matka Tereza učila ve škole svaté Marie v Kalkatě, ovšem strádání a chudoba, kterou pozorovala za zdmi školy, ji natolik trápila, že z bezpečí areálu odešla pečovat o ty nejchudší z nejchudších do slumů Kalkaty.
I přesto, že neměla k dispozici žádné fondy, založila pod širým nebem školu pro děti ze slumů. Brzy jí začali pomáhat dobrovolníci i dobrovolnice a darované finance jí dopomohly k rozšiřování působnosti. V roce 1950 obdržela rozhodnutí Svatého stolce k zahájení své vlastní charitativní mise nazvané Misionáři lásky, jejímž primárním posláním byla péče o lidi žijící ve slumech. Postupem času se z této mise vyvinulo celé společenství misionářů působící po celém světě. Tito misionáři pomáhali a pomáhají těm nejchudším lidem v afrických, v asijských zemích, v Latinské Americe i v zemích bývalého Sovětského svazu. Dále organizují pomoc v zemích postižených přírodními katastrofami, ale také zakládají domy s pomocí pro lidi nakažené AIDS nebo pro alkoholiky.
Od roku 1969 se mezinárodní organizace Misionáři lásky s více než milionem spolupracovníků ve více než 40 zemí celého světa snaží následovat ducha Matky Terezy, která za svou odvahu a oddanost pomoci získala v roce 1979 Nobelovu cenu míru.