,
vememesi jedno téma inkviziční soudy nic o tom nevíš jen nesmysly z
Bulváru.
Dám konkrétní příklad, kdy bylo ustanovení inkvizice velký pokrok:
Informace bude o Torquemadovi Španělském nejvyšším inkvizitorovi.
Torquemada začal od reorganizace tribunálů
Sv. oficia (tehdejší termín pro inkvizici, pozn.
autora). Odvolal inkvizitory, kteří byli straničtí,
příliš tvrdí nebo svým charakterem nezpůsobilí
k plnění těchto funkcí. Zmírnil proceduru a vyvinul
maximální úsilí, aby nedošlo ke zneužití
a přehmatům, jichž se dopouštěli první inkvizitoři.
Velkou pozornost věnoval přijímání odvolání,
zejména od odsouzenců chudých a prostých,
vydal četná nařízení proti přehmatům při
konfiskacích a také podporoval děti obviněných..."
Torquemada krutý a nelidský je
mýtem protestantské propagandy, která mu nemohla
zapomenout, že právě španělská inkvizice,
již on zreorganizoval a které dal pevnou
strukturu, později úspěšně čelila protestantské
reformaci.
Nicméně nedá se popřít, že v prvním čtvrtstoletí
španělské inkvizice se octlo na hranici
mnoho nevinných lidí jen na základě doznání vynuceného
útrpným právem. Ani mnozí biskupové
a řeholníci, o jejichž pravověrnosti nebylo
pochyb, se nevyhnuli vyšetřování inkvizičním
tribunálem, mimo jiné i vzácný a ušlechtilý kardinál
Ximénez.
Torquemada usiloval o radikální
změnu, která patrně probíhala ztuha a pomalu,
neboť stížnosti na zvůli inkvizitorů se v Římě
množily. Proto papež Alexander VI. zakročil
a nařídil důsledné respektování církevních předpisů
při vedení inkvizičních procesů ve Španělsku.
Zásah papeže Alexandra měl svůj pozitivní
dopad. V průběhu 16. století se španělská inkvizice
stává vysoce váženým soudním tribunálem,
pověstným korektností svých procesů, lidským
přístupem a spravedlivými rozsudky. Počet odsouzených
k smrti rapidně poklesl.
Od církevní inkvizice v jiných zemích a později od církevní
inkvizice římské (srvn. výše) se španělská lišila
mj. i tím, že činnosti tribunálu v konkrétním kraj i
nepředcházel „čas milosti". Jinak procedura byla
tatáž jako u církevní inkvizice. Udivuje též mírnost
inkviziční vazby. Obviněný měl právo přijímat
návštěvy a potraviny v neomezeném
množství, mohl číst a psát dopisy.
Inkvizice sehrála několikrát ve španělských
dějinách velice pozitivní úlohu, inkvizitoři se
např. zastali karmelitána sv. Jana od Kříže, který
byl vězněn svými řádovými představenými, rovněž
tak dopomohla k vítězství dominikánovi
Bartolomé de las Casas, jenž vznesl ostrý protest
proti zacházení Španělů s Indiány v Americe,
dosáhl od krále Karla V. jejich uznání za lidi
a zrušení otroctví. Španělští inkvizitoři taktéž zabránili,
aby se ve Španělsku ujaly čarodějnické
procesy. Historik Jean-Claude Dupuis vidí
velkou zásluhu španělské inkvizice v tom, že
....v důsledku četných náboženských válek v letech
1520-1648 ztratily německé země až třetinu
svého obyvatelstva. Jestliže Španělsko uniklo tomuto
osudu jen za cenu upálení několika stovek
heretiků, tak je třeba říci, že inkvizice provedla
humánní čin.. 
