V dětství jsem žil u prarodičů v jedné vesničce na katolickém
Slovácku, takže mým mentorem byl můj děda. Už jsem to kdysi zmiňoval, že
ho po škole strčili do semináře, že po roce a půl dezertoval, šel do
války, byl těžce raněn,tak sloužil u saniťáků a poznat hrůzy války.
Zabíjení a mrzačení mladých zdravých chlapů a chlapců.
Děda byl sečtělý a vzdělaný antikomunista. Ten mi vysvětloval svět, pro
mne v předškolním věku přístupným způsobem.
Díky, dědo ! 
Perlička.
V šesté třídě jsme, žáci a žákyně, byli třídní učitelkou na
počátku školního roku dotazováni na náboženskou příslušnost. Když
došla řada na mne, tak jsem nevěděl, co jsem.
Učitelka mi nabízela i židovství,
evangelictví, bratrství ... a já se ničeho nemohl chytit. Ptala se mne,
jestli chodím do kostela. To jsem věděl a řekl, že nechodím. Tak mi řekla
ať se doma zeptám. Zapoměl jsem se zeptat a tak mi napsala do kádrovací
listiny "československé náboženství"
