,
Někteří lidé jsou už takoví. Někteří jsou šťastní jenom tehdy,
když mohou být NEŠŤASTNÍ. Neumí žít a radovat se tehdy, když je vše v
pořádku a nic zlého se jim neděje. Vyhlížejí jenom nějaké neštěstí a
když je to neštěstí opravdu postihne, bahní si v tom, stěžují si na
nepřízeň osudu nebo lidí - a tehdy jsou OPRAVDU ŠŤASTNÍ. Za svůj život
jsem takových lidí potkala hodně. V mládí jsem byla pitomá jak kolotoč a
snažila jsem se takovým lidem ze vší síly nějak pomáhat. Často až za
hranice zdravého rozumu. Čím víc jsem jim pomáhala, tím byli
nešťastnější. A všimla jsem si, že jim pomáhají i jiní lidé, stejně
naivní a pitomí jako jsem já ale jim je to stále málo. Pak jsem se
naštěstí setkala s doc. Zdeňkem Matějčkem. Postěžovala jsem si na jeden
takový případ (v blízké rodině)(no - co to budu tajit - tchyně a dokonce
i manžel) On se jenom zasmál: "Takoví lidé prostě mezi námi žijí, s tím
nic nenaděláš. Buď se s tím nauč žít nebo se rozveď! Ale jak Tě
znám,vidím to spíš na rozvod." Čuměla jsem jak vyoraná myš. Doc. Z.
Matějček byl opravdu ten poslední, od kterého bych čekala radu "rozveď
se!" takže jsem ho neposlechla.....až po dalších deseti letech (a čtvrtém
dítěti...)
Naše "Kroky" je také taková: je šťastná jenom když se má s kým hádat,
když jí někdo oponuje.
Kdysi jsem slyšela rozhovor trpělivé maminky s asi tříletou holčičkou:
"Mami, ta tláva je zelená?"
"Ano, Alenko, ta tráva je zelená."
Ale mami, ty zíkáš že ta taláva je modlá!!"
Maminka na to: "Ne, Alenko, neříkám že je tráva modrá. Já říkám že
tráva je zalená."
"Ale zíkáš to a zíkáš a zíkáš! Zíkáš že tláva je modlá!"
A tak to pokračovalo stále dokola..... nepočkala jsem si jak ten rozhovor dopadne, Po půlhodině jsem toho měla dost.
No a to je naše Kroky: "Říkáš to a říkáš a říkáš!"
Až se někdy budu nudit, zase si s ní přijdu popovídat 
1
1
