Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Náhoda skutečně neexistuje. Náhoda je pro člověka jen to, co neumí popsat matematickým modelem. Ale každá "náhoda" je váýsledkem naprosto jasných příčina následků asouvislosti, kdybychom je všechny uměli matematicky zfourmulovat, dokázali bycho je předvídat.

je to jako s tou objektivní pravdou : rozhodně existue, musí, ale možná ji ještě nikdo nevyslovil

naši rodiče se setkali náhodně ve světě lidí. ve skutečnosti to náhoda nebyla.

Ta čísla nejsou určena dopředu, ale to, které vyadne je "dílem" prostorového uspořádání všech koulí s čísly a třeba rychlostí rotace a vlivu měsíce.

pro náš lidi je to nepochopitelné, co všechno hraje roli, ale "samo" se to losování opravdu neděje. my to neumím,e popsat, nemáme pro to spolehlivý matematický model

víme ale třeba z počtu pravděpodobnosti, jaké číslo s jakou pravděpodobností padne. to je vystavěno primárně na statistice, není to jistota, ale přeci jen. na zařátku by taky každý řekl, že je to náhoda. ale on v ní jde nalézt systém výsledků. tak jak by to asi vypadalo, kdybychom poznali a pochopili celá svět?

Přestože se losovací buben s očíslovanými kuličkami prakticky pro mnoho period nemění, přesto není výsledek losování stejný. To není jen vnějším vlivem, například vzdáleností losujícího od bubnu a prosím na picometry, ale i obsahem jeho žaludku, rytmů jaho srdce a dýchání. Stačí vnitřní vlivy, jako je teplota, jako je prostorová orientace a pozice, či lehké odlišnosti adheze povrchu kuliček ... Termická rychlost molekul jak kuliček, tak vzduchu a bubnu.
Si myslím, že není v lidských silách zkonstruovat osudí, jehož výsledkem by byl konstantní sled očíslovaných kuliček od tahu k tahu.

Si myslím, že by nezměnilo náhodnost tažených kuliček ani osudí místěné v klinatizovaném prostoru v nějakém kilometry hlubokém dole, nebo na dnu oceánu, na závěsech pohlcujících jemné otřesy povrchu Země.

Mimochodem. Se ví, jaké nákladné zařízení musel Cavendish vytvořit, aby se dobral gravitační konstany (1798).
G Cavendish = 6,754 ⋅ 10 − 11 m 3 k g − 1 s − 2 . "Seknul" se jen o procento (1,2% myslím) oproti dnes určeným hodnotám. Cavendish odečítal hodnoty měření malinkým proskleným průzorem za pomocí dalekohledu.

Nejde o zmenu “nahodnosti”, ale o jeji predurceni. My zkratka nevime, jake vsechny vlivy zpusobi, ze vypadne komkretni kulicka s konkretnim cislem. Pokud bychom je znali, urcime to. Pokud bychom je dokonce dokazali zmenit,, zmenime to. ALe to (zatim) nedokazeme a uvedene jevy, ktere nedokazeme popsat matematickym modelem, nazyvame “nahoda”. Myslim ale zevime, ze to je retezec nejakych pricin a nasledku, jako uplne vsechno kolem nas

Pochopitelně, ale to platí jen pro makro-svět.
Pro kvantový svět tahle "ozubená kolečka převodů" nefungují.
Tam je skrytá ta nemilosrdná "náhoda".

Příklad:
V elektronice a nejen tam je problém s takzvaným šumem. Jde o šum elektrických nábojů. Tenhle efekt pochází také z kvantové mechaniky. Zkrátka elektrický proud měříme v jednotce A (pojmenované po panu Ampére) a můžeme nakrájet na nudličky, absolutně konstantní velikost proudu nedosáhneme. Jo matematicky mohu měřit počítat s GA, nebo fA, ale ta naměřená hodnota má šum - to je něco jako linka drátu na sloupech rozplývající se v mlze.

Zkrátka žijeme ve světě náhod a jen díky náhodám je vše takové, jaké to je. Od kontur kontinentů, hor, řek po nevypočítatelné počasí a změny klimatu. Pochopitelně lze také zmínit faktor náhody v biologické Evoluci.

Ty "makronáhody" naopak vznikají právě na platformě kvantové fyziky. Ani ten šum není dílem náhody, tedy nevzniká sám od sebe kdy se mu zachce, jak se mu zachce, bezdůvodně. My prostě jen nevíme, proč vzniká.
Nenáhodnost platí obecně - vůbec nic není náhoda. Ani to, že měřením měníme výsledek kvantových jevů.

Náhoda tomu říkáme jen proto, že netušíme, jak a proč k tomu došlo. Pokud chceme popírat nenáhodnost, popíráme kauzalitu.

PS : a právě proto, že to má základ v kvantování, nejsme, alespoň zaítm, schopni vytvořit tem matematický model, popisující náhodu. Včetně té, co tu kdysi popisovala ratka, že šla s manželem nějakou vysokohorskou tůru a dostali se do svízele, ale "shodou náhod" (a pro člověka nesporně) se zrovna do míst jejich tůry vydal "jen tak" z okamžitého rozhodnutí nějaký záchranář, který jim pomohl.

Nebo tak nějak to tu ratka psala.

My zkratka nevime, jake vsechny vlivy zpusobi, ze vypadne komkretni kulicka s konkretnim cislem. Pokud bychom je znali, urcime to.

I kdybychom je všechny znali, tak je dovedeme ovlivnit vždy jenom s určitou přesností a to je právě ten problém. Všechny údaje, ať už o poloze, váze, teplotě..., jsme nuceni vždy nějak zaokrouhlit (nemůžeme měřit na nekonečně desetinných míst ani s takovým údajem operovat), díky čemuž ten údaj nemáme úplně přesný, ale jen přibližně přesný. Tím tam vzniká chyba, díky níž nebudeme umět pokaždé nastolit stejné výchozí podmínky (tj. uvést systém vždy do úplně stejného výchozího stavu).

Jinak náhodu bych definoval jako naše pojmenování pro absenci příčinného vztahu.

Jo zapomněl jsem dodat: nedovedli bychom tedy ani určit výsledek losování, i kdybychom všechny při něm uplatňující se vlivy znali. Naměřené hodnoty různých veličin by byli nutně zatíženy chybami. To je ostatně důvod, proč je a vždy bude dlouhodobá předpověď počasí vždy nepřesnější než krátkodobá.

v případě, že jsou hodnoty veličin zatíženy chybami (?) tedy ale neznáme všechny uplatňující se vlivy
každopádně to nic nemění na tom, že při losování budou uplatněny ty vlivy tak jak jsou, dokonce třeba i se svými chybami

Jasně, ale to zaokrouhlování třeba na 1*10-10 nemusí hrát roli třeba u míčků velikosti pingpongového nebo většího. My to možná nikdy nebudeme umět ovlivnit, ani předpovědět. Já jen že ve skutečnosti ale, pokud uznáváme kauzalitu, nic není náhoda, každý "výsledek" je následkem nějaké řady příčin a sám se stává příčinou pro další. Jen my prostě nemáme ponětí, co všechno se na tom výsledku "podílí" jako příčina.

Čím více vlivů je účastno (čím složitější je "systém"), tím větší roli zaokrouhlování hraje, poněvadž tím více se ta chyba násobí.

Mikulov český odborník na AI vyřešil zásadní problém
určité procento bylo hodně jinde a oni si s tím nevěděli rady
on s tím procentem přestal počítat a náhle to fungovalo o řád líp

Jistěže. Ale přesto zaokrouhlování na 10. místě za desetinou čárkou (přeneseně) nemusí ovlivnit výsledek realizovaný pingpongovými míčky .-)))

Ale jistěže může .-))

Rozhodně by los změnilo přestavění kuliček proti přirozenému umístění - míněno, že když je rozloření kuliček v bubnu nějaké, a vyšla by při něm třeba 1, tak stačí do něj hrábnout rukou, jen tak ji strčit mewzi kulky a vytáhnout, a los bude úplně jiný.

PS : Cavendish, pokud vím, to zařízení dostal, sám k tomu přidal jen to měření úhlu. Ale nějak nevím, jak to souvisí s řešenou "nenáhodností", tedy kauzalitou

S tím Cavendishem šlo o pozorování jevu na hranici pozorovatelnosti. Teď když už víme, jak to funguje, tak se to zdá velmi prosté.
Jednou jsem četl k tématu náhody příklad rozpadu instabilních prvků, třeba ten C14. Vědci mu změřili průměrný čas polorozpadu, ale nikdo nemůže určit, nebo zjistit, který z C14 se rozpadne kdy.

Myslím si, že jsme téma náhody už vyčerpali. Nikoho nechci nutit, aby sdílel můj názor a na dohledávání vědeckého odůvodnění nemám náladu. Prostě musíme akceptovat, že v našem makrosvětě hraje nánoda svou roli, ať se nám to líbí a nebo nelíbí.

No, číslo, které padne na kostce po jejím hodu, je náhodné ve smyslu, že takový výsledek nebyl člověkem řízený (byl nahodilý), ale není náhodný ve fyzikálním smyslu, poněvadž je výsledkem řetězu fyzikálních příčin a následků.

Tak.

O tom není sporu, že lidská neznalost umožňuje jevy, které nazýváme náhodné :-)))