,
Ondi
Vyznělo to jako že chceš oponovat. Popravdě si nejsem jist, jestli se ti pasažéři modlili proto, aby se cítili bezpečně. Oni klidně pořád mohli zažívat pocit ohrožení, jen se modlitbou snažili odvrátit naplnění jejich obav (což se nakonec i stalo). Kdyby zažívali pocit bezpečí, tak by nejspíš ani neměli potřebu se v dané situaci modlit. Takže ten příměr s přikrývkou mi tak nějak moc nesedí.
Jinak spoléhání se na Boha je podstatou stejné jako spoléhání se na instinkt či intuici (cit pro něco).
ad soucet:
.."Kdyby zažívali pocit bezpečí, tak by nejspíš ani neměli potřebu
se v dané situaci modlit. Takže ten příměr s přikrývkou mi tak nějak moc
nesedí"..
zrejme si nerozumime.. jestlize se pasazeri modlili ve chvili, kdy nemeli onen
pocit bezpeci, tak udelali prece uplne to same, co delaji deti, kdyz ve snaze
uklidnit se / vyrovnat se s nastalou situaci sahnou po te decce
.."Jinak spoléhání se na Boha je podstatou stejné jako spoléhání
se na instinkt či intuici"..
to, v co verime, zavisi predevsim na socialnich a vzdelavacich faktorech -
intuitivni a racionalni mysleni neovlivnuje nasi viru v nadprirozeno tak, jak se
drive predpokladalo - koreny jsou predevsim v kulture
Dítě sáhne po dece kvůli pocitu bezpečí, který mu ta deka poskytuje tím, že ho přikryje, jenže modlitba sama pocit bezpečí neposkytuje. Při pocitu ohrožení se člověk modlí, dokud to reálné ohrožení nepomine.
Jo to jo.
