,
Když je trest spravedlivě a přiměřeně udělen, tak trestaný pochopí i prakticky, že spáchal nedovolený přestupek.
Jednou byl můj (mladší) brácha načapán sousedem na jeho stromě. Byl tam ještě s jinejma děckama, ale ta zdrhla. Moje obhajoba selhala, nemohl jsem prokázat své alibi. Byl jsem tedy nevinně odsouzen ke stejnému trestu, děda nařídil, že budem klečet hodinu v rohu na polínkách. Mně na tom vadil ten justiční omyl. Babička se bavila, děda byl rozezlen a šel se uklidnit procházkou v pčírodě, když nám babička udělila amnestii v tom smyslu, že budeme klečet na složeném pytli a to jen čtvrt hodiny. My bráchové jsme z toho měli nakonec také zábavu. Jen na okraj, brácha byl čert, já byl anděl.