Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

ve vědě se dá pochybovat, o dogmatech se nepochybuje...

Pak nelze učení ztotožnit s dogmatem.

v křesťanské nauce je plno dogmat...

v budhistické zase není žádné.

což je fajn...

on je nepotřebuje, protože není založen na víře

na víře asi jo, ale ne na nezpochybnitelných tvrzeních...

Žádná víra tu není vyžadována. Naopak, Budha vyzýval své žáky, aby ničemu nevěřili, ale všechno si ověřovali (včetně toho, co říká on sám). V budhistickém systému nemá víra žádné uplatnění.

kdyby ale nevěřili tomu, co praktikují, tak by to nepraktikovali...

taky si myslím, víra má uplatnění v každém náboženství.

V ateismu třeba ne, ale tam je pak prázdno...vakuum. Chybí určitá nadstavba, tradice, vnitřní vhled do tajemství neznáma.

V ateismu "schází" především uctívané ikony, předepsané rituály a poslušnost nadřízené duchovní organizaci.
To, že píšeš o prázdnu ... no ano, ateistické nebe by bylo prázdné, ani jeden andělíček, ani jedna dušička a ani jeden svatej.

Však jo, nic proti. Pokud se ti to tak líbí, máš to tak.

vnitřní vhled do tajemství neznáma.

Myslím, že my to tajemno zkoumáme - vy to necháváte na Boha

asi to nebude tak jednotuché. Co když je tajemno spojené s Bohem a snažíme se poznat jaké je spojení mezi námi a tímto tajemnem. Zda vůbec nějaké je... tohle je pak věcí víry. Uvěřit že zde nějaké spojení existuje.

je to naopak,
prvně musí být spojení a na základě toho uvěření

a co je naopak než píšu?

A to asi zkoumáme i my - buď k tomu najdeme racionální vysvětlení - nebo to na chvilku odložíme, protože zatím nemáme tolik poznání, aby jsme se dopracovali k výsledku, ale nepřisoudíme to nějakému nadpřirozenu.

Co je možné vysvětlit vědou, to je předmětem vědy a nikoliv víry. Tedy vše co se týče, přírodních zákonů, fyziky, matematiky etc, je možné sledovat. Všimni si že jsou to objekty... Pokud sleduješ vlastní mysl a nitro, pak ho taky zkoumáš jako objekt. Tedy díváme se sami na sebe jakobychom byli dva, jeden co se dívá a druhý co je zkoumaný.

To co je zcela vyjmuto z možnosti zkoumání je ten co zkoumá a tedy subjekt "já", pokaždé když se hne naše mysl a my si něco uvědomíme, ihned sklouznem do pozice subjekt zkoumá objekt a to co zkoumá subjekt mizí.

Ta poslední věta možná působí trochu zmateně. To co zkoumá, tedy já - subjekt mizí v momentě když se objeví objekt protože pozornost ulí na objektu. Fakticky je pozornout tím, co ulpívá a tím se podstata "já" odvádí k objektu.

Přiblížila bych to k oku. Víme že oko se dívá... oko se dívá a mapuje svět kolem sebe, ale neuvědomuje si samo sebe jako subjekt - oko, protože se identifikuje s objektem. Doknce i když se podívá do zrcadla a uvidí tam oko, tak vidí oko ve formě odrazu a tedy je topro něj objekt.

Problém vzniká když subjekt je narušený, a pak vše co sleduje a na čem ulpívá je porušené právě chybou ve zpětné vazbě. Vznikají pak narušené vývody, motivace etc a subjekt o tom neví. Může být informován zvenku aby se korigoval ale je mu to houby platné, protože by to bylo jen uměle vršení problémů... tak korekce musí přijít ehm.... tak nějak zázračně. A tady nastupuje víra.... víra že jemožné korigovat subjekt tím že se identifikuje s dokonalým já - v Kristu.
Ale to už je moc složité :-)) a asi se to nedá nějak přiblížit ateistovi. Spíše jen někomu stejně pomatenému jako já, který si je vědomý své pomatenosti.

To mají Svědci Jehovovi takové učení že jsou s Bohem ve spojení, přeložili si tak k tomu Bibli.

No dobře, ale to je nějaká ta základní důvěra, která je potřeba ke každé činnosti. Důvěra v to, že ta činnost má smysl, důvěra v to, že daná metoda vede k proklamovanému výsledku. Tady jde o to, že víra není součástí té metody. Neslouží tu jako prostředek k dosažení cíle.

myslím že má uplatnění... vem si třeba jen jejich víru v posmrtné procházení bardó...víru ve svět bohů... který pomíjí.. Mají i pro ně názvy, mandaly. SAmozřejmě ničeho se nesmí dotýkat aby se opět nezrodili i když je v průběhu posmrtného putovní budou svádět.
zejména vadžrajánového buddhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o bardu od samotného Gautama Buddhy. V théravádovém buddhismu (učení starších) se však tato nauka nevyskytuje.

Šest stavů barda
Délka období posmrtného barda se může v různých interpretacích lišit, většinou se však udává 49 dní. Tato perioda zahrnuje 4–6 následujících bard:

Skje-gnas bar-do (bardo rození) – doba zahrnující dobu od těhotenství ženy nebo jiných cítících bytostí až do procesu narození,
Rmi-lam bar-do (bardo snění) – období, kterou člověk stráví sněním,
Bsam-gtan bar-do (bardo pohroužení mysli) – tento třetí stav v sobě zahrnuje období života, kterou člověk stráví skutečnou meditací např. mahámudra, dzogčhen, lamrim,
'Čhi-kha'i bar-do (bardo okamžiku smrti) – doba od okamžiku, kdy člověk započal proces umírání až po oddělení vědomí od těla. Tímto bardem započínají tzv. posmrtná barda,
Čhos-ňid bar-do (bardo prapodstaty) dharmaty – období, kdy člověk poznává svou pravou podstatu; v prvních sedmi dnech poznává pokojná božstva, v dalších sedmi dnech pak hněvivá,
Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání) – poslední fáze, která zahrnuje období, které zbývá do 49. dne od započetí posmrtného barda, tj. od barda okamžiku smrti do stavu nového barda rození.

Učení o bardu je učení tibetského budhismu a druhé dvě budhistické větve, théraváda a mahájána, ho neuznávají jako budhistické. Podle budhismu totiž žádná duše neexistuje, takže není nic, co by mohlo po smrti přebývat někde v bardu.

Budhisté nevěří v existenci bohů ve smyslu teismu. Mahájánový budhismus sice operuje s bohy, ale jsou brány jenom jako mentální pomůcky, které praktikant po dosažení vyšší úrovně vědomí, když už mu nejsou potřeba, odkládá.
Jinak ještě budhismus obecně nazývá jako "božské" určitou třídu bytostí, ale je to jenom terminologie a jsou to jinak bytosti smrtelné a s určitou mírou nevědomosti jako člověk, jenom jsou oproti němu výš co se týče stavu vědomí a tím i bytí.

Víra nefiguruje v budhismu jako působící faktor.

co se tedy nakonec rozplyne v nirváně, když duše neexistuje? ostatně duše = vědomí...

K tomu, aby existovalo vědomí, tj. stav uvědomění sebe sama, není nutná nějaká nehmotná substance. Člověk podle budhismu sestává z těla a psýché (duševna); obě tyto jsou při smrti zničeny a při početí na základě karmy znovu vytvořeny/vyt­vářeny. V nirváně se rozplývá naše já. Tam dochází k tomu, dalo by se říct, že naše osobní já se proměňuje v neosobní já (toho osobního se musíme vzdát a to neosobní se poté samovolně objeví při osvícení). Prožitkově dochází k proměně pocitu já z toho egoistického, sebezdůrazňujícího, po uspokojení/vje­mech/stimulech toužícího na vůči své osobě neutrální a veškerých žádostivých potřeb zbaveného, tj. výsledkem je prožitek naprostého klidu a blaženosti (poněvadž ke strasti není důvod).

Což je o tom samém jako: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.(Matouš 16, 24.25)

Přesně tak, Ježíš k tomu stejnému taky vybízí. Není náhoda, že budhismus a křesťanství, ačkoli tak odlišná náboženství, se v základních věcech shodují.

myslím že se odlišují v cíli a ve způsobu jak k němu dojít.

V buddhismu je cílem osvobození od závislostí na jakémkoliv prožívání (dobrém i zlém) a dosažení úplného vyrovnání v nirváně. A to vlastní silou.

V křesťanství jde naopak vztahováním se k Bohu dosažení úplného naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus.. Já jako člověk nemám dostatek schopností toho dosáhnoutvlastními silami. Musím se pustit. a dovolit to.

"Musím se pustit. a dovolit to" (A to vlastní silou)

Liší se určitě v metodě a určitě jdou stejným směrem. Jestli ale ten cíl mají totožný nebo nějak odlišný, to nedovedu posoudit. Ano, z popisů se může zdát, že křesťanství ústí trochu někde jinde než budhismus. Ovšem je třeba mít na paměti, že to jsou zas jenom popisná vyjádření a jen určitá přiblížení, protože slova nejsou schopna plně zachytit a vyjádřit psychickou zkušenost. Budhismus sice sám říká, že jde ještě dál než křesťanství, poněvadž život s Bohem v ráji pro něj pořád ještě představuje strastiplný stav, ovšem lze proti tomu namítnout, že křesťanství se narozdíl od budhismu vyjadřuje obrazně, za pomoci obrazových i pojmových analogií, a tudíž je otázka, zda obraz "život v ráji/Božím království" či "naplnění života v lásce, kterou dává Ježíš Kristus" správně chápeme. Jestli opravdu správně rozumíme tomu, co se tím myslí; jestli to, co si pod tím představujeme, odpovídá oné skutečnosti. Máme totiž zase popisy, jako třeba tento budhistický:

Z metafyzického hlediska je nirvána úplným osvobozením od utrpení.
Z psychologického hlediska nirvána je vymýcením egoismu.
Z etického hlediska je nirvána odstraněním chtivosti, nenávisti a nevědomosti.

u něhož kdyby se pojem nirvána nahradil pojmem Boží království, tak by to klidně mohlo být vepsáno v Novém zákoně.

Otázkou je zdajsme schopnitento egoismus vymýtit, když egoismus fakticky strukturuje naše já. Jak máme vymýtit sami sebe? Určitě to není sebevražda...ani ignorance potřeb.

... a potřebujeme náš egoismus vymýtit ? Co by z nás nakonec po vymýcení egy zbylo? Snad ne stádo oveček jehož soudruzi mají jediné přání : nasytit se trávou na doraz a vypěstovat hustý kožíšek.

Co by z nás zbylo? Dokonale vyrovnané osobnosti.

Jasně - ovce bez individuálního zájmu.

Takhle ty si představuješ vyrovnanost? Ty potřebuješ trpět méněcenností, abys vůbec projevoval zájem?

Vyrovnanost znamená to vyhlazení do roviny. Žádné stoupání, žádné klesání, žádné náklony jen rovina.

Jenže já není nic daného, nýbrž je to jen náš zvyk, jak sami sebe vnímáme a prožíváme. Psychologicky je to obyčejný komplex (soubor představ spojené stejným citem/emocí). Takže toho se zbavit lze, jenom musí být ta ochota, což je právě zrovna to nejtěžší, protože to znamená naučit se odříkat si potěšení.

Takhle to člověk vnímá prvotně, "na první pohled", že zbavováním svého já se zbavuje sebe sama. Proto zní ty duchovní poučky paradoxně ve smyslu "musíš se sám sebe vzdát, abys sám sebe nalezl". Ve skutečnosti se člověk zbavuje jenom toho falešného nánosu, který zakrývá jeho skutečné já či osobnost.

začátek komentáře se ti vylučuje s koncem. Na začátku píšeš že já se tvoří zvykem, řeklabych že se tvoří v ranném věku v kolektivu sebereflexí. A na konci píšeš že máme objevit své skutečné já, Tedy to já tam furt figuruje :-))) Nelze se ho zbavit.

Nevylučuje, protože popisuju dvě různé věci. Na začátku naše osobní já, které tvoří naše představy o sobě a náš cit k sobě, a na konci naše neosobní já, které není zatíženo osobními motivy a není produktem vědomé libovůle či identifikace (výsledkem přání, jak bych se chtěl prožívat).

"já" je len jedno, žiadne dve (osobné a neosobné) "já"...sme stvorení Bohom z lásky pre Krista, a to je naša jediná osobná integrita, a tak sme stvorení v Kristovi, ktorý je aj náš život a i smrť - ak ho niekto neprijme, ostáva stvorený v Kristovi, ale oddelí sa od neho, a tak ide proti svojej identite, padá do hriechu - v slobode - hoc v slobode, ale ide proti svojej identite stvorenia...teda všetko je o- a v Kristovi - ako píše p. Pavel: Kristus je náš život, a smrť je zisk - možno nepochopiteľné, ale je to tak....

nerozumíš tomu, co říkáš. Já nepotřebuji tyhle projekce.

iste, tomu rozumiem...roz­deľovať svoje "já" na jeno já a druhé á, to je rozdeľovanie osobnosti človeka, narušovanie jeho jednej integrity...

Hrabeš se v náboženských projekcích a ve své nadutosti se domníváš, že něčemu rozumíš. Nerozumíš přitom ani obsahu těch projekcí. Ježíš totiž říká "zapři sám sebe a následuje mne". Staré já musí zemřít (musí být přibyto na kříž), aby se zrodilo nové.

staré "nezomrie" (to "zomretie" je metafora) , ale je (ako nános na duši a tele/ako j'hriech) rozumom a srdcom skrze Krista odmietnuté, - ono staré v človeku nežije, nie je jeho súčasťou...a prestaň napadať, nie som tvoj sluha, ani fackovací panák...slušnosť učia už rodičia...

Smrt je metafora"?

V tomhle smyslu ano. je to smrt starého myšlení, cítění, vnímání, a rodí se nová osobnost. říká se tomu i obrácení.

V náboženských ideologiích je smrt metaforou přechodu živočicha z pozemské existence do existence nadpřirozené. No a tento blábol pokračuje v pomatených představách posmrtného "života" v nových, mladých a inteligentních a zdravých tělech, že?

Člověk spálený na hranici na škvarek, nebo na popel dostane nové tělo. Nebe je plné mladých lidí, i potracená embrya mají mladé tělo a vysokoškolské vzdělání. Fantasie výrobců náboženských ideologií nezná hranice, jako je neznají podvodníci tahající z lidí prachy lžemi o báječném zisku, nebo o vnukovi, který potřebuje okamžitou finanční pomoc.

jen tak na okraj : na podzim mi (nám) telefonovala nějaká žena.
Řekla "Jsem policistka, váš syn způsobil při dopravní nehodě ve Vídni smrt jednoho člověka. Máte syna? Jak se váš syn jmenuje?".
Já "Na co potřebujete vědět jak se náš syn jmenuje, když máte přece jeho papíry a i naše tel číslo"
ona "To je jen pro kontrolu, jak se váš syn jmenuje?".
Načež se rozpoutala výměna názorů a opakování jejích kváků.
Došla mi trpělivost "já vás paní neznám, nejsem si jist, že jste policistka, jméno našeho syna vám nesdělím".
Ona na to výhružně "Následky ponesete vy".
Tak skončil tento pokus o podvod.

Nemusím dodávat, že náš syn žádnou nehodu ve Vídni neměl a ani nikde jinde. V tom našem dialogu to nedošlo tak daleko, že by domnělá policistka začala něco o penězích, nebo jiných požadavcích. A podruhé už nevolala.

tomu nerozumím.

Myšlen je spíše obrat v životě, kdy mladý člověk je ctižádostivý a baží po slávě a uznání a jde se roztrhnout aktivitou dokud neonemocní nebo se mu nestane úraz, pak leží v nemocnici v komatu nebo jen tak po operaci a najednou vidí věci jinak, je spokojený, klidný, není chamtivý, je rád doma s rodinou. Prostě má jiné hodnoty, úplně se mu to otořčilo.

Obrat v životě ... nastane každou zásadnější změnou. Emigrace, je také takovou, či smrt milovaného člověka, milionová výhra v loterii, propadnutí do závislosti na drogách, diagnózou smrtelné choroby .... atd.
Člověk, pokud mu to myslí, na to reaguje podle své nátury. Může hodit flintu do žita a nebo se postavit problému čelem.
No a závisláci jsou takovým do žita flintu házejícím typem. Ti pak nemají na mysli nic jiného než získání a konzumaci oné drogy.
Po uznání a přátelství touží každý člověk, který dělá něco pro jiné. Ctižádostivost je už trochu extremistické pohnutka. Pochopitelně jsou i ctižádostiví lidé, pokud nepřekračují lidské a přírodní zákony, tak nemůže nikdo nic namítat.

No a člověk v posledním tažení - se chová klidně, nevyvolává hádky, nepere se ... protože na to jednoduše už nemá sílu a energii. Takový si přeje být v klidu ... a klidně usnout. Takový se neubrání ani dotěrnému knězovi produkujícímu nějaké kejkle a zaříkávání a raděj vše odkývne, aby měl už konečně svatý klid.

a? nějaký závěr by byl?

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím.

Závěrem umírání bývá obvykle smrt. Si myslím - OK, to je pravda, ale ide o to, o aké umieranie ide... je umieranie tela, tým prejde každý, - ale neexistuje umieranie duše a ducha v starom tele - tam je len "umieranie" (nejde o smrť, nejde o vymazanie z existencie) - ide o večné zavrhnutie hriešnej duše a pôvodného starého hriešneho tela - teda telo a duša ostáva, duša je nesmrteľná (= tu ide oddelenie od Boha), ...vs vzkriesenie s ospravedlnenou­/očistenou dušou v novom vzkriesenom tela = pozvanie Kristom k Bohu...o tom je biblická pravda, to hovorí Kristus, a jeho slovo je pravda....

Aha ... křesťanské umírání je vznešené a umírání katolíků přímo světová víra ... nebo co?
A co se týče oné křesťanstvím zplozené duše, tak nic takového nemám, ani ve sklepě, ani v ledničce ne.

Můžeš tomu říkat jak chceš.

Zjevně nerozumíš ani tomu Ježíšovi.

Neřekl bych že nerozumí jen ho pobírá dle vlastního já.

moje já sa snaží byť v súlade s Kristovým já, a tak aj píšem, nie som pohan!....

Ano píšeš ve svém já tedy to co vidíš ty , né já.

to jsi řekl jinými slovy to samé

ja rozumiem, moc dobre, problém máš s tým ty" - Písmo si ani nečítal, nevieš o čom to je...nevieš, o čom sú dejiny spásy človeka, o čom je "kristocentrizmus" ap. Pavla...- akej si viery? v akej cirkvi?- doteraz to asi tu nikto nevie, ja ani netuším, a máš tu more príspevkov...

Nerozumíš vůbec ničemu. Jenom recituješ nějaký naučený fráze a děláš u toho machra.

niekto nepotrebuje tvoje projekce, - ale si ich prečíta....

Jsme "stvoření" přírodou, milej zlatej. A tohle už dávno cvrlikají brabčáci i ve Vatikánu. Věda, víme, dokáže nahlédnou podstatně hloub do podstaty původu, než dávní autoři pohádek.

ale pořád je to já... mluvila jsem o pocitu já, že pozoruji svět ze svého středu. a samozřejmě je dobré vidět pravdivě, čistě... proto jsem psala co jsem psala. Buddhisté věří že se k tomuto čistému pohledu (jako zrcadlo) dopracují meditací a správným chováním a myšlením. Křesťané věří, že jim k tomu dopomůže Kristus, kdy se budou dívat, myslet a cítit jeho očima, jeho ušima a jeho myslí. Tedy že se jim daruje a umožní pravdivě vidět. Pro to musí mít taky čistou a otevřenou mysl a především čisté srdce. Tedy Bůh si v nich najde svůj příbytek.

Obojí je já, ale není to to samé já. Kvalitativně i strukturálně je to každé něco jiného. Ten pocit já, to "pozorování světa ze svého středu" je spojeno i s představou toho středu, poněvadž osobní já (tj. to, na co běžně odkazujeme jako na já) se činí tím středem, vnímá se tak, ale je to omyl a klam, poněvadž ve skutečnosti středem osobnosti není. Považuje se za střed, protože mu to "dělá dobře". A v tomto prvořadě spočívá jeho pýcha. (Pozn.: v křesťanství je pýcha situace, kdy se člověk staví na místo Boha.)

.to je už filozofia, psychologické fintovanie, špekulácie - človek má len jedno "já", ktoré sa pochopiteľne časom (užívaním rozumu a vôle, poznávaním skutočností) formuje do skutočného/vyz­retého "já"...

to je psychologie, ty nevzdělanče s jedním já.

A co dr. Jekyll a pan Hyde??

Multiple personality není bigotními křesťany uznávaná, jako není uznávaná multipolární sexuální orientace.
Bigotní křesťané to považují za zneužití pámbíčkem poskytnuté svobodné vůle. Zkrátka doporučují exorcismus, trochu mučení, skotské střiky, elektrošoky a lobotomii.

zrejme si mýlite, resp. nechápete pojem "bigotnosť"... tak si ho objasnite...je absurdné, smiešne a hlúpe ho používať na kresťanov ktorí sa odvolávaj na evanjelium (čo s obľubou robia neveriaci/poha­nia)..ste krstený, ale píšete ako pohan, sorry, je to fakt zábavné - až smutné......

vy jste zrovna ukázka čiré bigotnosti...

R. L. Stevenson byl autorem oblíbených románů mého dětství.
Později jsem se dočetl o jeho chatrném zdraví s přísnou náboženskou výchovou a líčením drsných biblických zákroků boha budícím strach a deprese.
Myslím že tohle mělo silný vliv na vývoj jeho osobnosti a jeho románovou tvorbu. Jeho romány nemají prakticky nikdy happy-end a už vůbec ne harmonický průběh, jsou plné strachu a hrůzy.

to už si projektuješ představy... i když se nebudu považovat za střed, za roh neuvidím. Prostě se to reflektuje směrem ke mě protože tam mám své smysly. Nehledej za tím víc.

Já ale je spojeno s představou sebe sama. A ta představa je citově nabitá. Toho si člověk nebývá vědom. Za střed se tvoje já přestane považovat až ve stavu osvícení.

Poznejte vnitřně sebe ,tak jak nás miluje Bůh a naše připoutanost k našemu já se začne rozplývat v lásce k jaké uvidíme svět.

Poznávání dává smysl jen tehdy, když je objektivní. Sebepoznávání je jaksi subjektivní a tedy bezcenné.

Sebepoznání přichází když se stáváš sebe milující.To moc lidí nezvládne je to složitá cesta v probuzení sebe sama.

sebamilovnosť/e­gocentrizmus je skaza, vedie do pekla!

Když umíš milovat sebe můžeš milovat Boha,tak jak miluje on nás a tím můžeš být láskou a vše v lásce vidět a své já rozplývat v utrpení na cestě strastí.

Bez sebepoznání není sebe-uvědomění. Uvědomění sebe sama samo už znamená určité sebepoznání, přičemž toto poznání sebe sama se dá rozšiřovat a tím rozšiřovat uvědomění sebe sama. Jestliže se bráníš sebepoznání, pak se dobrovolně udržuješ v nevědomosti a v podstatě se bráníš evoluci vědomí. (Ovšem sebepoznání není pro každého a ne každý stojí o to poznat, co je vlastně zač.)

což je na visitorovi pěkně vidět...

pojem sebapoznania je zaujímavý - ide o to, o čom to je, čo to je, ako sa k nemu dostáva - kedy je sebapoznanie skutočné, pravdivé, a kedy je skreslené až falošné....

Aha ty máš na mysli se poznat v zrcadle, či na fotce. Tak to pardón.
Tohle dovedou někteří primáti a i někteří ptáci.

není už tohle trolování?

Taky bych se divil, kdybys rozuměl tomu, o čem je řeč...

Abych řekl pravdu, tak koukám jako sůva z nudlí. co si křesťané to do své ústavy dali - sebemilování + sebepoznání. Toho podivného je tam víc : "kdo chce žít - umře, kdo umře pro mne - bude žít".

By mne zajímalo, jestli se žížaly z posvěcené země také sebemilují. Zrovna jsem se vrátil z průzkumu žížalologie. Jasné je, že i když žížaly nemají oči, tak mají fotobuňky, neboť po osvitu baterkou skoro přesně po třech sekundách zkoprnění, prchaj jak namydlené blesky do svých doupat. Z toho lze usoudit, že se žížala sebemiluje a sebezná, páč ví, že tam kde je světlo mohou být jak kosové, tak slepice.

Jasně ideologie je zkrátka ideologií a ta křesťanská míří skutečně na sebepoznání: "ve mně sídlí bůh, já jsem ideální bytost s věčným životem v mladém a zdravém těle - když už ne úplně duševně, tak aspoň tělesně".

Normální člověk používá svůj rozum na pouti svou životní cestou, pobožní používají rozumy nějakých dávno mrtvých ideologů, pardon, věčně živých ideologů, ba přímo nadčasových ideologů.

Pámbů všéécko vidí !!!

K těmto fantasmagoriím jen toto: Normální člověk používá rozum. Používat rozum znamená nevyjadřovat se k něčemu, o čem nic nevím. Kdo ho nepoužívá, píše fantasmagorie. A kdo je nadutý, ten to ještě považuje za správnou věc.

Já jsme to co jsme v tomto bytí a osvobodit se od já je osvobození od všeho co tvoří já.

A to myslím není možné.... anebo jen za speciálních podmínek.

To co není pro tebe možné pro druhého je nalezení vnitřně lásky k sobě a nalezení cesty vidět vše tak jak má být, né tak jak není.

Zen budhismus se dokonce na cestě k osvícení (satori) přímo zbavuje já, kdy dochází ke ztrátě vědomí sebe sama a rozdělování na subjekt-objekt. Ten stav nazývá samádhí a je to předstupeň před dosažením stavu satori. Cesty jsou různé, ale všechny mají jedno společné: staré já musí pryč, aby bylo možno dosáhnout osvícení či spasení.

iste, to je v budhizme - filozofia, fantazírovanie, nič pravdivé, nič kriostocentric­ké...a my sme kristocentristi, vetríme v Krista, žijeme v Kristovi, veríme v to, čo povedal (budhizmus a jeho teorie tam nie sú)...

Mě nějací "vy" vůbec nezajímáte. Vás charakterizuje pýcha, hloupost a pocit vyjímečnosti.

hovorím o kresťanoch - ak ťa nezaujímajú, to je podozrivé....

Také věřím v Krista že je láskou cestou jak vnitřně umět milovat druhé i Boha tak jak nás miluje on.

Nebo chodila jsi přece na Diskutníkách do místnosti Advaita, kam chodilo pár lidí, co si uměli navodit neduální stav, bez rozlišování subjekt-objekt, což je stav bez já. A referovali tam o něm. (Oni jenom dělali tu chybu, že to považovali za konečný stav.)

Tohle praktikují často alkoholici.

To nevím,alkohol vytváří negaci vnitřní, spíše člověk co se rozvíjí a ví že i ten alkohol není dobrý.

Alkoholíci jsou povznesení nad starosti lidí. Oni ví vždy všechno a to naprosto přesně. Jsou vševědoucí, jako náš pámbíček.

4 vznešené pravdy atd

Podle těch tří definicí nirvány bych usoudil, že jde o existenci člověka v mentálním stavu rostliny. Absolutní pasivita je opak lidství. Člověk se dostal Evolucí na úroveň, ve které se právě nachází, tedy je individuem druhu s neutuchající činností intelektu, který ho nutí k manuální a jiné činnosti.

Jen tak na okraj - letos je to 50 let od nálezu kosterních reliktů dávné osůbky, která běhala po dvou před 3,2 miliony roků po Etiopii ( ). Byla pokřtěna jménem Lucy. Není to sice naše prapra ...pra bába, ale asi se té naší podobala.

A co jsem psal o absolutní pasivitě?
Intelekt nenutí člověka k egoismu, ani k emocím, ani k toužení po něčem (žádostivosti). Tyhlety věci jsou produktem té iracionální části lidské psýché.

Křesťané hodně spackali tím že si vymysleli Boha ve třech osobách a taky Panenkou Marií, to jejich náboženství je víc modloslužebné než o tom co je v Bibli.

Naopak to reflektuje psychologickou skutečnost. Kromě toho to tak v Bibli vychází.

To jo v Bibli se lze dočíst se o Otci, Synu, Duchu i o panně Marii, v tom mají pravdu :-).

Papír snese vše, jak pravdu, tak lži !!! Jak lásku, tak nenávist, jak dobro, tak zlo ....