,
lžete jako prašivec!
https://zoom.iprima.cz/valky/druha-svetova-valka-slovaci-napadli-92922
Pátého července 1941 skončila „skrytá“ mobilizace slovenské armády, jejíž početní stav k tomuto datu stoupl na 90 533 osob včetně 3454 důstojníků, což představovalo 3,6 procenta celkové populace Slovenska. Z toho do bojových jednotek ve dvou divizích a Rychlé brigádě, jak se od 8. července 1941 nazývala reorganizovaná Rychlá skupina, se nacházelo 50 689 osob. Rychlá brigáda však již 22. července utrpěla těžkou porážku u ukrajinského Lypovce (rusky Lipovec), která ji stála 88 mrtvých, 360 raněných a většinu těžké výzbroje. Již v srpnu slovenská vláda stáhla z fronty 35 623 vojáků, aby měl kdo sklízet úrodu, takže ke konci roku 1941 se počet slovenských vojáků v poli ustálil na pouhých 14 652. Roku 1942 činil 16 716 mužů, v roce 1943 vzrostl na 18 250, ale v březnu 1944 rapidně klesl na 10 950 osob. To je ve srovnání s Finy, a zvláště Rumuny velmi málo.
Tažení proti Sovětskému svazu se zúčastnila operační Rychlá divize (po ústupu z Kavkazu se nazývala 1. pěší divize) generála Jozefa Turance a Zajišťovací divize (1. Srpna 1943 přejmenovaná na 2. pěší divizi) nejpopulárnějšího velitele slovenské armády – generála II. třídy Augustína Malára, jenž později převzal velení Rychlé divize. Oba tito generálové byli jako jediní Slováci vyznamenáni německým Rytířským křížem Železného kříže. Dále se kampaně na východní frontě zúčastnila 2. a 3. pozorovací, 12. a 13. stíhací letka a skupiny ženistů.
1